Úvod: Akutní perikarditida je častým onemocněním a při nízkém riziku nevyžaduje hospitalizaci. Při přítomnosti prediktoru nepříznivé prognózy je na místě hospitalizace a dovyšetření.
Kazuistika: 45 letý muž byl přijat pro 3 měsíce progredující dušnost. V úvodu provedeno CTAG plicnice, suspekce na subsegmentární plicní embolii, antikoagulován. Potíže progredovaly, nově teploty a elevace zánětlivých parametrů. Přeléčen ATB bez efektu. Pro trvající potíže přijat na naše pracoviště. Vstupně oboustranný fluidothorax a fluidoperikard, elevace zánětlivých parametrů, negativní kardiospecifické markery, perikardiální výpotek progredoval. Obvyklá léčba perikarditidy (nesteroidní antirevmatika+kolchicin) a empirická ATB léčba (serologicky náznak aktivity chlamydiové infekce a aktivní adenovirová infekce) s malou odezvou. V hrudním punktátu lymfocytární infiltrace, dále přítomna anémie chronických chorob a reaktivní trombocytopenie, v průběhu hospitalizace rozvoj eosinofilie a elevace IgE. Vyšetření kostní dřeně a screening autoimunitních chorob negativní, doplněno PET/CT, které prokázalo polyserositidu s pleurálním a perikardiálním výpotkem, ale bez jiné FDG akumulující léze Zahájena kortikoterapie s rychlou klinickou i laboratorní odpovědí. Krátce po dimisi znovu přijat pro projevy akutní ischemie PDK při periferní embolizaci. Při lokální trombolýze obnovena průchodnost tepen, nález na končetině upraven. S ohledem na periferní embolizaci zahájena antikoagulační léčba, zdroj embolizace na TEE nezjištěn. Pacient dále bez obtíží, postupně vysazena kortikoterapie.
Závěr: Nedostatečná responze na běžnou léčbu akutní perikarditidy je prediktorem nepříznivé prognózy. Léčba kortikoidy je ale spojená s vyšším rizikem recidivy. Idiopatická polyserositida a nejasná periferní embolizace podporují úvahu o systémovém onemocnění, pacient zůstává v ambulantním sledování.
