PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

JE OBRAZ TYPICKÉ BLOKÁDY LEVÉHO RAMÉNKA TAWAROVA PODMÍNĚN RŮZNÝMI AKTIVAČNÍMI SEKVENCEMI KOMOR? Tématický okruh: Poruchy rytmu, kardiostimulace
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 38


Riedlbauchová L.¹, Adla T.², Suchánek V.², Ložek M.³, Tomis J.⁴, Hozman J.⁵, Tomek V.³, Veselka J.⁶, Janoušek J.⁷ ¹ Komplexní kardiovaskulární centrum pro dospělé-Kardiologická klinika UK 2.LF a FN Motol, FN Motol, Praha, ² Klinika zobrazovacích metod 2.LF UK a FN Motol, Fakultní nemocnice v Motole, ³ Dětské kardiocentrum 2.LF UK a FN Motol, Fakultní nemocnice v Motole, ⁴ Kardiologická klinika 2.LF UK a FN Motol, Fakultní nemocnice v Motole, ⁵ Fakulta biomedicínského inženýrství, České vysoké učení technické v Praze, ⁶ Kardiologická klinika 2.LF UK a FN Motol, Fakultní nemocnice v Motole, Praha, ⁷ Dětské kardiocentrum 2.LF UK a FN Motol, Fakultní nemocnice v Motole, Praha
Úvod: Přítomnost a stupeň dyssynchronie dnes posuzujeme na základě šíře a morfologie QRS komplexu. Pod podobným EKG obrazem se ale mohou skrývat odlišné aktivační sekvence komor. To se pak může podílet na interindividuálně odlišné účinnosti resynchronizační terapie (CRT). Metodika: U 11 pacientů s typickou blokádou levého raménka (LBBB, QRS 170±14ms) a srdečním selháním (ischemické (ICHS, n=2) i neischemické (DCM, n=9) etiologie) jsme provedli MRI a elektroanatomické (CARTO) mapování komor při spontánním rytmu. V 17-segmentovém modelu LK jsme stanovili lokální aktivační časy každého segmentu. Z dat MRI jsme pak za pomoci programu Segment (Medviso) analyzovali přítomnost a rozsah jizvení v identických 17 segmentech. Výsledky: Bez ohledu na etiologii byla přítomnost typické LBBB spojena s difuzním zpomalením převodu vzruchu a pravolevou aktivační sekvencí (obr.1). Místem pozdní aktivace byla konstantně laterální stěna LK při bazi, přičemž srdce bylo vždy uloženo abnormálně s apexem směřujícím do axily. U jedinců s DCM nebylo fokální jizvení přítomno vůbec nebo jen ve formě mid-/ epikardiálních ložisek a nepostihovalo >6% masy myokardu. Pouze jedinci s ICHS měli lokalizovanou jizvu (netransmurální anteroapikálně v jednom a transmurální inferiorně v druhém případě). Obdobný nález subendokardiální jizvy byl přítomen i u 1 pacienta s DCM (obr.2). Přesto měli i všichni tito nemocní obraz typické LBBB a CARTO mapování u nich ukázalo obdobnou aktivační sekvenci komor i místo pozdní aktivace jako u zbývajících nemocných s LBBB. K reverzní remodelaci (∆LVESV>15% a/nebo ↑LVEF>5%) došlo u 10 pacientů, nonrespondérem byl pouze pacient se subendokardiálním jizvením v terénu DCM. Závěry: Typická LBBB je zřejmě spojena s konstantní aktivační sekvencí komor bez ohledu na etiologii onemocnění a lokalizaci jizev.