Úvod: Srdeční resynchronizační terapie využívá obvykle endovazálně umístěnou elektrodu na stěně levé komory. Implantované přístroje běžně disponují volbou bipolárních či unipolárních vektorů, dokáží stimulovat z tipu nebo z kroužku elektrody.
Soubor a metoda: U souboru konsekutivních pacientů s quadripolární levokomorovou elektrodou z jednoho pracoviště čítajícího 202 nemocných (162 mužů, 42 žen) ve věku 71,8±22,4 let byly sledovány stimulační konfigurace a měřena prahová energie stimulačního vektoru. Práce se věnuje vlivu stimulačního pólu a polarity na spotřebu energie, stabilitě stimulačního prahu a vlivu těchto veličin na terapeutický efekt. Z prahového napětí, šířky stimulačního impulsu a stimulační impedance byla vypočtena prahová energie pro aktivaci myokardu.
Výsledky: V celém souboru byl bipolární vektor použit v 172 (85%) případech a u 30 (15%) pacientů unipolární vektor. Průměrná prahová energie u bipolárních vektorů byla 1,29±1,81mJ a u unipolárních vektorů 5,91±7,19 mJ. Do dalšího měření za průměrně 1,2 ± 0,7 dní dochází k přechodnému nárůstu o zhruba 40 % u obou konfigurací. Další sledování po dobu 15 měsíců vykazuje stabilní navýšení prahových stimulačních energií oproti perioperačním hodnotám na úrovni zhruba 25 %.
Závěr: Z dat jednoznačně vyplývá, že bipolární konfigurace jsou úspornější, a to více než 4krát. Ovlivňujícím faktorem je bezpochyby v průměru dvoutřetinová impedance unipolárních okruhů a fakt, že unipolární vektory jsou často voleny jako alternativa při nevhodné bipolární konfiguraci.
