PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Extrakardiální stimulace pravého a levého n. vagus cestou vnitřních jugulárních žil (VJI) slouží k intraprocedurálnímu testování progrese parasympatické denervace sinusového a AV uzlu při kardioneuroablaci. Zavedení stimulačního katétru do cílové pozice femorálním přístupem má technická úskalí zejména vzhledem k žilní tortuozitě a k přítomnosti žilních chlopní.

Cíl: Retrospektivní analýza úspěšnosti a bezpečnosti kanylace pravé a levé VJI a shrnutí použitých kanylačních technik.

Metodika: U 159 pacientů (věk 41±13 let, 53% mužů) byla plánovaně kanylována pravá (n=158) a levá (n=129) VJI. Pro femorální přístup do obou žil byl vždy použit řiditelný dekapolární diagnostický katétr Inquiry (6Fr/110 cm, SJM) s podporou sheathu Super Arrow-Flex (7Fr/80 cm, Teleflex). Při selhání prosté manipulace byly použity pomocné prostředky – hydrofilní vodič, intrakardiální echokardiografie, subselektor nebo angiografie.

Výsledky: Kanylace levé VJI byla signifikantně obtížnější, s vyšší potřebou pomocných prostředků a s vyšším výskytem technického selhání (Tabulka). Obě VJI současně byly kanylovatelné u 86% pacientů. Jen u jednoho pacienta nebylo možné kanylovat žádnou VJI. Při srovnání časného a pozdního období se úspěšnost kanylace zlepšila pro pravou VJI z 96% na 99% (P=0.28) a pro levou VJI z 83% na 95% (P=0.02). Pacienti s obtížnou kanylací levé VJI měli vyšší tělesnou hmotnost (82±18 vs. 73±13 kg, P=0.001), a ta byla jediným signifikantním (a genderově nezávislým) rizikovým faktorem. Nezaznamenali jsme žádnou komplikaci spojenou s kanylací VJI.

Závěr: Kanylace jugulárních žil femorálním přístupem je bezpečná. Extrakardiální stimulace n. vagu je (alespoň jednostranně) proveditelná prakticky u 100% pacientů a je významně snáze proveditelná cestou pravé VJI. Kanylace levé JVI je obtížnější zejména u pacientů s nadváhou a má signifikantní učební křivku.