Úvod: Stereotaktická radioterapie (SBRT) je nová léčebná metoda jinak rezistentních komorových tachykardií (KT) u pacientů se strukturálním onemocněním srdce. Přesný mechanismus účinku SBRT není znám. Na potlačení recidiv arytmií se může podílet radiací indukovaná fibróza myokardu a/nebo zvýšení rychlosti vedení vzruchu díky alteraci iontových kanálů na buněčné membráně.
Cíl: Porovnat morfologii a délku cyklu (CL) vyvolatelných KT před a po SBRT u pacientů, kteří podstoupili opakovanou katetrizační ablaci pro recidivující KT.
Soubor a metodika: Soubor zahrnuje 9 pacientů (2 ženy, věk 60 ± 13 let). Dva pacienti měli ischemickou kardiomyopatii, 6 nemocných neischemickou kardiomyopatii a jeden srdeční tumor. Všichni nemocní byli na chronické medikaci amiodaronem. Průměrná ejekční frakce levé komory byla 35 ± 12%. Všichni pacienti podstoupili SBRT (25Gy) pro jinak refrakterní KT a měli následně další katetrizační ablaci pro recidivy KT. Katetrizační reablace byla provedena v odstupu 2-10měsíců po SBRT. Do analýzy byly zahrnuty všechny vyvolatelné KT.
Výsledky: Celkem bylo vyvolatelných před SBRT 23 a po SBRT 27 odlišných morfologií KT. Z nich bylo identifikováno 12 párů KT, které měly identickou morfologii QRS komplexu před i po SBRT. Průměrná CL u těchto morfologicky identických KT se po SBRT snížila z 399 ± 98 ms na 472 ± 74 ms (P = 0.01). Minimálně 15 z 27 KT (56%), které byly vyvolatelné po SBRT, vycházelo z oblasti cílené při radioterapii.
Závěr: Recidivující KT po SBRT často vychází z oblasti cílené při radioterapii. Dle párové analýzy KT vede SBRT k prodloužení CL arytmie. Tyto výsledky naznačují, že dominantním mechanismem SBRT je radiačně navozená fibróza a nikoliv zvýšení rychlosti vedení v myokardu.
