Cíl práce: Izolace plicních žil pulsním polem je metoda již potvrzená více studiemi jako bezpečná i účinná. Ablace pulsním polem u nemocných s paroxysmální formou FS se stává standardním řešením, tento typ se energie osvědčuje i u persistentní fibrilace síní. V našem sdělení ukazujeme naše klinické zkušenosti.
Soubor pacientů a metodika: Od 1.01.2021 do 31.12.2022 jsme provedli výkon v LS u 291 nemocných s persistující FS, průměrný věk nemocných byl 68,7 let (34, 96 ). U všech nemocných jsme v prvé řadě izolovali plicní žíly, dále bylo pulsní pole aplikováno na zadní stěnu, případně na mitrální istmus. Ve většině případů jsme doplňovali ablaci kavotrikuspidálního istmu. Téměř všechny výkony byly prováděny v hluboké analgosedaci, jen minimum pacientů bylo ošetřeno v CA. Průměrné trvání výkonu bylo 67 (26, 190) min, počet aplikací 59 (23, 137), doba aplikací 160 (62,370) s. Následně byli nemocní sledováni: běžná klinická kontrola za 4-6m po výkonu, včetně holterovské monitorace ( 24 hod/ev. 7 denní monitorace EKG ), dále po 12 m.
Výsledky: Akutní úspěch výkonu, tedy dokončené izolace plicních žil, zadní stěny jsme prokazovali ve 100% případů, nedošlo k závažným komplikacím. Zaznamenali jsme menší počet nezávažných komplikací ( komplikace cévních vstupů, perikardiální separace bez nutnosti intervence). V následném sledování jsme hodnotili jednak klinické obtíže, jednak objektivní nálezy z holterovské monitorace, případně laické monitorace např. hodinkami. 65% nemocných nemělo evidenci o recidivě FS.
Závěr: Ablace pulsním polem je účinná metoda v terapii fibrilace síní a to i u perzistujících forem FS. Uzavíráme, že se jedná o bezpečný výkon, s výtečnou akutní úspěšností. I dlouhodobé udržení SR, bez recidiv FS je vyšší, než po výkonech využívající jinou energii ( RF, kryo, případně laser ). Ablace pulsním polem není zatížena závažnými komplikacemi.