Cíl: Optimální místo transseptální punkce (TSP) je klíčové při intervenčním uzávěru ouška levé síně (LAAC). 3D tisk byl dosud studován pouze v souvislosti s výběrem okludéru. Cíle naší práce, která hodnotí využití biatriálního 3D modelu v plánování TSP u LAAC, jsou: (1) ověřit využitelnosti 3D tisku při plánování TSP, (2) analyzovat distribuci optimálních lokalizací TSP a (3) definovat 2D CT parametr vhodný k predikci optimální TSP.
Metodika: Všichni pacienti podstoupili kontrastní CT srdce před LAAC. Preprocedurální plánování sestávalo z CT analýzy s multiplanární rekonstrukcí a 3D segmentace a 3D tisku (Obr. 1). TSP byla in vitro simulována v 6 segmentech fossa ovalis (superiorní a inferiorní polovina přední, střední a zadní části) a pozice istrumentaria ve vztahu k proximálnímu segmentu ouška levé síně (LAA) byla klasifikována jako optimální, suboptimální nebo neoptimální (Obr. 2). Optimální segmenty byly cílem in vivo TSP. Průběh zákroku byl klasifikován operatérem jako optimální či neoptimální. Uzávěr byl hodnocen intraoperačně pomocí angiografie a intrakardiální echokardiografie, s odstupem jícnovou echokardiografií.
Výsledky: Prospektivně bylo analyzováno 18 konsekutivních pacientů (průměrný věk 73 ± 9 let, 61 % muži). V 17 případech (94 %) byla TSP provedena v lokalizacích hodnocených in vitro jako optimální (všechny s optimálním průběhem). Anteriorní lokalizace byla zvolena v 42 %. Optimálního efektu bylo dosaženo ve všech případech. V sagitální rovině se při porovnání optimální anteriorní a posteriorní TSP lišil signifikantně úhel mezi ostiem LAA a interatriálním septem (měřen vedlejší úhel: 171° vs. 139°, p <0.001) a úhel mezi ostiem LAA a mitrálním anulem (94° vs. 108°, p <0.001).
Závěr: Preprocedurální simulace pomocí 3D tisku optimálně navigovala provedení TSP. Překvapivě téměř u poloviny pacientů bylo optimální místo TSP anteriorně.
