VZÁCNĚJŠÍ PŘÍČINA BOLESTÍ NA HRUDI S POZITIVITOU TROPONINU
Tématický okruh: Choroby myokardu a perikardu | |
| Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 603 | |
| Flašík J.1, Hrčková Y.2, Táborský M.1 1 I. interní klinika - kardiologická, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, 2 I. Interní klinika - kardiologická, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc | |
Úvod: Následující kazuistika popisuje vzácnější etiologii bolestí na hrudi s pozitivitou troponinu. Popis případu: 36letý pacient byl přeložen na naší kliniku ze spádového interního oddělení pro susp. NSTEMI, klinicky se manifestující pálivou bolestí na hrudi, dušností, nauzeou a pocitem suchosti v ústech. Laboratorně pozitivita troponinu, na EKG bez jasných ischemických změn, pouze sinusová tachykardie 140/min.. Koronarografie však prokázala hladké tepny bez stenóz – akutní koronární syndrom byl vyloučen. Echokardiograficky pouze lehká symetrická hypertrofie LK, jinak bez zásadnější patologie. Jako další z diagnóz připadala v úvahu myokarditida a byl tedy naplánován další diagnostický algoritmus. Pro přetrvávající tachykardii a hypertenzi byla zahájena terapie beta-blokátorem. Následující den si pacient začal stěžovat na pocity tepla a výrazné pocení. V laboratorních odběrech pozitivita T4 a výrazná pozitivita T3 a anti-Tg protilátek. Do medikace byl přidán thiamazol. Provedené MR srdce potvrdilo echokardiografický nález mírné hypertrofie svaloviny, prokázalo však nepravidelné okrsky sycení myokardu. Proto bylo přistoupeno k provedení EMB (ta výsledně bez histologického průkazu zánětlivé infiltrace). Sonograficky byla štítná žláza normálního objemu i struktury, bez výrazné vaskularizace. Na zavedené farmakoterapii (beta-blokátor, thiamazol) došlo k postupnému ústupu subjektivních potíží pacienta, i normalizaci laboratorních hodnot. Následně byl propuštěn s termíny kontrol v našich specializovaných ambulancích. Závěr: V.s. byly již iniciální potíže pacienta způsobené hypertyreózou, která byla následně ještě akcelerovaná po podání jodové kontrastní látky. Při dalších kontrolách na naší klinice přetrvával příznivý laboratorní i klinický nález a byla postupně snižována dávka thiamazolu. Dále byl již pacient předán do péče spádovému endokrinologovi. | |
