PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Velkobuněčná myokarditis je vzácnou formou myokarditidy, která vyniká vysokou morbitou a mortalitou. Předkládáme kazuistiku pacienta trpícího touto vzácnou chorobou.

Pacient, 48letý muž, byl přijat na spádové interní oddělení pro 3 dny trvající dušnost. EKG prokázalo síňokomorovou dissociaci s frekvencí komor 50/min a suspektní jizvu myokardu spodní stěny. Echokardiograficky byly prokázány těžké hypokinesy segmentů v distribuci neodpovídající povodím koronárních tepen. Pac. byl referován na vyšší pracoviště k selektivní koronarografii, která neprokázala významnou obstrukci koronárních tepen.
Byla provedena magnetická rezonance srdce a endomyokardiální biopsie s nálezem velkobuněčné myokarditis. Následovalo zahájení kombinované imunosupresivní terapie, stav byl dále komplikován krátkodobou resuscitací při oběhové zástavě při maligní arytmii, pro kterou byl pacient zajištěn implantabilním kardioverter-defibrilátorem. Pro vyčerpání možností konvenční léčby byl pacient předán do transplantačního centra.
Navzdory eskalaci léčby přidáním mykofenolát-mofetilu došlo k rozvoji refrakterní arytmické bouře, který si vyžádal extrakorporální podporu oběhu systémem ECMO. V urgentním režimu byla provedena srdeční transplantace, pacient však zemřel pro refrakterní septický šok v den transplantace.
Výše uvedená kazuistika dokumentuje velmi závažný průběh vzácné formy akutní myokarditis, která i při maximální snaze a péči byla nakonec příčinou úmrtí mladého pacienta. Terapie velkobuněčné myokarditis se opírá pouze o minimální literární data, i dle těchto je ale zřejmé, že jedinou nadějí pacientů je časná diagnóza a agresivní imunosupresivní terapie spolu s maximální podpůrnou léčbou. Navzdory moderním postupům jsou však výsledky léčby neuspokojivé a více než 1/3 pacientů vyžaduje transplantaci srdce či mechanickou srdeční podporu do jednoho roku od stanovení diagnózy.