Úvod: V poslední době se vede diskuze o snížení kardiorespirační zdatnosti u naší populace. Normy pro kardiorespirační zdatnost byly vytvořeny v 70. letech minulého století v rámci rozsáhlé populační studie, kterou od té doby nikdo nezopakoval.
Cíle: Cílem této práce bylo zhodnotit kardiorespirační zdatnost osob na základě monitorování parametru maximální spotřeby kyslíku (VO2 max).
Metodika: Retrospektivní analýza zdravotní dokumentace u sportovců a pacientů, kteří v letech 2016 a 2017 byli vyšetřeni na naší klinice. Ze studie byly vyloučeny osoby s onemocněním, které by mohlo ovlivňovat kardiorespirační zdatnost. Ve věkovém rozmezí 11 – 59 let byla spiroergometrie provedena u 690 osob (430 mužů). V této skupině bylo zahrnuto 346 sportovců (259 mužů) průměrného věku 22,8±11,8 a 344 nesportovců (171 mužů) průměrného věku 35,0±15,3. Maximální spotřeba O2 byla srovnána s platnými tabulkami pro daný věk a pohlaví. Ke statistickému porovnání bylo použito z-skore a 95% interval spolehlivosti.
Výsledky: Ve skupině nesportovců mělo hodnoty VO2max v normě celkem 79,1% osob (95% CI: 74,8% - 83,4%), pod normou mělo hodnoty 18,9% a nad normou 2,0%.
Ve skupině sportovců mělo hodnoty VO2max v normě celkem 81,5% (95% CI: 77,4% - 85,6%), pod normou mělo hodnoty 2,3% a nad normou 16,2%.
Při porovnání sportovců a nesportovců v distribuci z-skóre pro parametr VO2max byl prokázán signifikantní rozdíl (p < 0,0001). Celkově normy splňuje signifikantně méně probandů než 95% a to ve skupině nesportovců, ale i ve skupině sportovců. Ani v jednom ze souborů neleží hodnota 95% v 95% intervalu spolehlivosti pro podíl probandů s hodnotami v normě.
Závěr: Kardiorespirační zdatnost jak u sportovců, tak u nesportovců celkově neodpovídá populační normě ze 70. let minulého století. Odborná veřejnost by měla zahájit diskuzi o provedení nové studie
