BEZPEČNOST TRVALÉ KARDIOSTIMULACE U PACIENTA S MÍŠNÍ NEUROSTIMULACÍ - KAZUISTIKA

V literatuře je udávána možnost interference neurostimulátoru pro míšní stimulaci (spinal cord stimulation - SCS) a trvalého kardiostimulátoru. Popisujeme případ pacientky s implantovaným neurostimulátorem pro refrakterní anginu pectoris, které byl implantován dvoudutinový trvalý kardiostimulátor pro symptomatickou dysfunkci sinusového uzlu. Po výkonu bylo provedeno testování potenciální interference obou přístrojů s následnou programací kardiostimulátoru. Neurostimulace byla nastavena do bipolárního režimu s maximálním výdejem 6V a frekvencí 50Hz. Při aktivaci neurostimulace byly v intrakardiálním záznamu patrny artefakty neurostimulace, které však neinterferovaly s kardiostimulací ani při maximálním tolerovaném výdeji neurostimulace a maximální senzitivitě kardiostimulátoru při bipolárním i unipolárním sensingu. Kardiostimulátor byl programován do režimu DDDR se základní stimulační frekvencí 60/min., sensing i pacing obou elektrod byl v bipolární konfiguraci, senzitivita v síni byla nastavena na 0,5mV a senzitivita v komoře na 2,8mV. V průběhu testování, ani při dlouhodobém sledování nebyla zaznamenána interference obou přístrojů. Klinický efekt SCS i kardiostimulace byl významný a trval po celou dobu sledování.

Závěr: Trvalá kardiostimulace při současné SCS je bezpečná metoda léčby za předpokladu bipolární konfigurace obou přístrojů. K vyloučení možné interference je nutné pooperační testování.