PERIKARDIÁLNÍ PUNKCE, PROGNÓZA PACIENTŮ S OHLEDEM NA ETIOLOGII VÝPOTKU

Úvod: příčiny perikardiálního výpotku jsou mnohočetné. Perikardiocentéza je metodou volby u hemodynamicky významného výpotku .  
Charakteristika souboru a metodika: v letech 2006 - 2008 bylo na našem pracovišti provedeno 36 perikardiálních punkcí, 18 mužů, 18 žen, věk 34 - 78let. U 24 pacientů byla punkce provedena z apikálního přístupu, u 7 z parasternálního a 5 ze subxiphoidea. Separace perikardu před punkcí  v oblasti hrotu LK byla od 6 do 30mm, v oblasti spodní a boční stěny od 10 do 40mm. Všichni pacienti ( pac) měli poruchu motility volné stěny PK a část z nich i klinické známky srdeční tamponády. Celkové  množství punktátu- od  200 do 2700ml, charakter-hemoragický/ 20 pac /, serosanguinolentní/ 10 pac /, serosní  / 6 pac /. Příčiny- 17 nemocných maligní onemocnění- / plicní tumory / 9 /, Ca prsu / 3 /, mesoteliom / 3 /, Ca jícnu/ 1 /, lymfom / 1 /, idiopatický výpotek- 3 pac, 3 v rámci srdečního selhání, 3 při selhání ledvin, 2 posttraumatický, 1u těžké hypothyreosy a 1 při hypervolemii po terapii desmopresinem. 6 pac mělo iatrogenní hemoperikard / 2 po PTCA, 2 po izolaci plicních žil, 1 po implantaci Amplatzova occluderu a 1 po implantaci kardiostimulátoru /. Sledovali jsme další osud pacientů po provedené punkci v závislosti na etiologii výpotku.
Výsledky: u všech 36 pacientů našeho souboru proběhla perikardiocentéza bez komplikací spojených s výkonem, u 2 nemocných se s odstupem punkce opakovala pro recidivu výpotku. U 47% pacientů byla etiologie maligní s nepříznivou prognosou / téměř 50% úmrtí do 6 měsíců od  punkce/, infaustní prognosu měli i 3 nemocní se srdečním selháním. Ostatní pacienti byli i s odstupem po perikardiocentéze stabilizovaní.
Závěr: perikardiocentéza je osvědčenou a relativně bezpečnou metodou léčby u hemodynamicky významného perikardiálního výpotku. Další prognosa nemocných je závislá na charakteru základního onemocnění.