SPRÁVNÉ PROVEDENÍ ZÁTĚŽE U PERFUZNÍ SCINTIGRAFIE MYOKARDU – NOVÁ GUIDELINES

Úvod: Zátěžová perfuzní scintigrafie myokardu se používá pro neinvazivní zobrazení buněčné perfuze srdečního svalu při zátěži a v klidu. Smyslem vyšetření je test koronární rezervy.
Metoda: Zátěž slouží jako prostředek k navození heterogenity buněčného prokrvení myokardu v důsledku nerovnoměrné dilatace odporového řečiště při různě hemodynamicky významných stenózách věnčitých tepen. K cíli vedou dvě cesty. Nepřímá cesta způsobí vasodilataci zvýšením  spotřeby kyslíku s lokální tkáňovou acidosou. Tento stav je možno navodit dvěma způsoby. Fyzickou zátěží nebo pozitivně inotropně a chronotropně působícími léky. Přímá cesta navozuje dilataci odporových cév přímým účinkem různých léků.
Výsledky: Fyzická zátěž je preferována u pacientů schopných dosáhnout potřebné zátěže. Mírou zátěže je obvykle tepová frekvence. Pro vyvolání dostatečné klinicky zobrazitelné heterogenity buněčného prokrvení je minimálním požadavkem dosažení 85% maximální tepové frekvence podle věku. Je-li pacient schopen, doporučuje se v zátěži pokračovat, dokud se neobjeví symptomy ischemie. Z farmak se pro nepřímou vasodilataci používá infuze dobutaminu. Začíná se dávkou 5 – 10 µg/kg/min., dávka se zvyšuje na 20, 30 a 40 µg/kg/min. ve tříminutových intervalech. Pro přímou vasodilataci můžeme použít několik léků. Adenosin se podává v dávce 140 µg/kg/min. po dobu 6 minut. Dosud nejrozšířenější je dipyridamol také v dávce 140 µg/kg/min. po dobu 4 minut. Novějším lékem s přímým vasodilatačním účinkem je regadenoson. Je to selektivní agonista adenosinových receptorů pro vasodilataci, má tedy málo nežádoucích účinků. Podává se v dávce 5 ml (0,4 mg) formou bolusové injekce do periferní žíly.
Závěr: Správné provedení zátěže, které vyvolá heterogenitu buněčného prokrvení myokardu, je nezbytným předpokladem validního výsledku zátěžové perfuzní scintigrafie myokardu.