PERIKARDIÁLNÍ VÝPOTEK U PLODU. KAZUISTIKA

Prezentujeme záchyt, diagnotiku a další osudy plodu od 30 týdnů gravitidy s velkým perikardiálním výpotkem, kdy po zhodnocení hemodynamické významnosti výpotku mohla grvidita pokračovat. Došlo tím ke snížení rizik z nedonošenosti a zlepšila se prognóza novorozence.

Při ultrazvukovém vyšetření ve 30 týdnech normální gravidity byla zjištěna patologická tekutina v perikardu. Při prvním kardiologickém vyšetření byla vrstva tekutiny v perikardu 9mm a 3mm  pleurální výpotek, bez dysrytmií, normální anatomie i funkce myokardu. Po zhodnocení vlivu perikardiálního výpotku na  fetální hemodynamiku bylo rozhodnuto o konservativním postupu. Vyšetřením plodové vody byla prokázána infekce parvovirem B19. Během dalších čtyř týdnů se perikardiální výpotek vstřebal. Pro anemii plodu a začínající podkožní edém byl v 35 týdnech gravidity indukován porod. Porodní hmotnost novorozence byla 2 800g, bez srdeční nedostatečnosti, normální anatomie i funkce srdce, výpotky nerecidivovaly. Jiná příčina anemie nebyla nalezena, jiná infekce nebyla prokázána, další vývoj po porodu byl příznivý.

Závěr: Nezvykle rozsáhlý perikardiální výpotek nevedl ke zhroucení fetálního krevního oběhu, podrobné zhodnocení fetání hemodynamiky umožnilo pokračování gravidity. Správnost rozhodnutí o konservativním postupu u perikardiálního výpotku plodu dokladuje následné spontánní vstřebání výpotků a další příznivý vývoj.