RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBA U NEMOCNÝCH BEZ ECHOKARDIOGRAFICKÝCH ZNÁMEK DYSSYNCHRONIE

Resynchronizační léčba (CRT – cardiac resynchronization therapy) je určena pacientům s pokročilým srdečním selháním, u kterých byly vyčerpány možnosti  medikamentózní léčby. Je indikována u nemocných s funkční klasifikací III-IV NYHA, dysfunkční levou srdeční komorou (LK) a rozšířeným QRS komplexem. Cílem je odstranit nebo zmírnit dyssynchronii kontrakcí, zlepšit  funkci LK, kvalitu života a prodloužit život. Část nemocných však z CRT neprofituje, proto jsou hledána přídatná kritéria hodnotící dyssynchronii. Hlavní roli zde hraje echokardiografie. Dosud publikované výsledky však naznačují, že žádný z hodnocených parametrů nedokáže dyssynchronii spolehlivě popsat. Ta je klasicky definována přítomností alespoň jednoho ze tří parametrů: interventrikulární zpoždění > 40 ms, SPWMD (septum-to-posterior wall motion delay) > 130 ms, intraventrikulární zpoždění > 65 ms.
Cílem naší práce bylo retrospektivně zhodnotit výsledky CRT u nemocných bez jasného echokardiografického průkazu dyssynchronie. U sledované skupiny 28 nemocných (biventrikulární stimulátor implantován v letech 2004-8) hodnocených echokardiograficky před CRT a v intervalu 6-9 měsíců po implantaci jsme nenalezli žádné významné zlepšení ejekční frakce LK, stupně mitrální regurgitace ani významný pokles hodnot pro-BNP. Zjistili jsme však vysoce signifikantní snížení pocitu dušnosti, definovaného podle stupně NYHA klasifikace (v průměru o jeden stupeň).
Naše výsledky podporují názor, že echokardiografické hodnocení dyssynchronie má význam pro výběr nemocných k CRT, přestože současná doporučení ho jednoznačně nevyžadují. Pacient, u kterého nejsou echokardiografické známky dyssynchronie nalezeny, bude nejspíše s menší pravděpodobností responderem CRT, pokud efekt této léčby budeme hodnotit podle objektivních kritérií.