POHLED INTERVENČNÍHO KARDIOLOGA NA REFRAKTERNÍ ANGINU PECTORIS

   V praxi intervenčního kardiologa se  každoročně setkáváme s několika nemocnými s typickou námahovou anginou pectoris, jejichž angiografický nález není vhodný pro chirurgickou revaskularizaci a nebyl řešitelný standardními technikami intervenční kardiologie. Patří mezi ně nemocní s uzavřenými bypassy s  nemožností  reoperace, pacienti s chronickým uzávěrem jedné věnčité tepny,  dosud neřešitelné klasickými postupy intervenční kardiologie a nemocní, u nichž z anatomických důvodů nebylo možno revaskularizaci  indikovat.
   Pečlivým klinicko - anatomickým rozborem lze u některých nemocných mitigovat symptomy vhodnou úpravou léčby – využitím potenciálu molsidominu, trimetazidinu nebo   maximalizací bradykardizující léčby. U nemocných s předpokládanou spastickou složkou  preferencí kalciových blokátorů a vyšších dávek nitrátů.
   Z anatomického hlediska je vhodné identifikovat nemocné, kteří byli neúspěšně intervenováni a u nichž lze využít potenciál novějších postupů intervenční kardiologie. Použitím magnetické srdeční navigace lze v jednotlivých případech zpřístupnit pro intervenci  léze, dosud nepřístupné pro klasické vodiče.  Současná katetrizace obou věnčitých tepen, retrográdní přístupy k rekanalizaci kolateralizovaných uzávěrů s využitím dedikovaného instrumentaria a použití laserové koronární aterektomie  mohou zvýšit úspěšnost  koronárních intervencí u chronických koronárních okluzí až o desítky procent. 
   Výrazně symptomatické nemocné se zcela difúzními změnami, mnohočetnými, obvykle kolateralizovanými uzávěry bychom měli indikovat k neuromodulačním postupům léčby.