TERAPIE METFORMINEM ZLEPŠUJE MYOKARDIÁLNÍ OXIDACI MASTNÝCH KYSELIN ALE NIKOLI PŘEŽITÍ V EXPERIMENÁLNÍM MODELU SRDEČNÍHO SELHÁNÍ NAVOZENÉHO OBJEMOVÝM PŘETÍŽENÍM

Úvod: Pokročilé fáze srdečního selhání (SS) jsou spojeny se sníženou oxidací mastných kyselin, nicméně není jasné, jestli změna substrátové preference povede ke zlepšení prognózy. Cílem této studie bylo zjistit, zda terapie metforminem zlepší funkci myokardu, jeho metabolismus a případně přežití. Srdeční selhání bylo navozeno objemovým přetížením.
Metodika: 3 měsíčním samcům lab. potkana kmene Wistar byla operačně navozena aortokavální píštěl (kontroly podstoupily stejnou operaci s výjimkou samotné punkce). Poté byla zvířata rozdělena na léčené a placebo. Ve fázi pokročilého srdečního selhání (24. týden) byla pokusná zvířata vyšetřena (n=12) z hlediska srdeční funkce a metabolismu. Zvláštní skupina (n=180) byla použita pro analýzu přežívání.
Výsledky: Zvířata s pokročilým SS měla signifikantní (p< 0,05) srdeční hypertrofii (5,4 vs. 2,56 g/kg hmotnosti), sníženou ejekční frakci (75% vs.93%) a zvýšeny plnící tlaky levé komory (13,5 vs. 6,5 mmHg). Metabolické vyšetření prokázalo zvýšené plasmatické hladiny volných mastných kyselin, sníženou hladinu inzulinu během oGTT a sníženou myokardiální oxidací glukózy a palmitátu. Schopnost mitochondrií oxidovat palmitylkarnitin nebyla dotčena, což svědčí pro pre-mitochondriální poruchu. Plasmatické hladiny metforminu byly v horní části terapetutického rozmezí (2,2 ug/ml). Terapie metforminem signifikantně zvýšila myokardiální oxidaci palmitátu (obr.1) a navodila snížení plazmatických hladin volných mastných kyselin, nevedla však k redukci hmotnosti srdce, ani ke zlepšení funkčních parametrů myokardu případně zlepšení mortality.
Závěr: Zvířata s pokročilým srdečním selháním měla plně vyvinuté známky této nemoci spolu s řadou doprovodných metabolických změn. Terapie metforminem vedla k normalizaci hladiny volných mastných kyselin a ke zvýšení myokardiální oxidace palmitátu, nevedla však k prodloužení přežití.