OPOŽDĚNÁ AKTIVACE OUŠKA LEVÉ SÍNĚ SNIŽUJE KLINICKÝ UŽITEK PO ÚSPĚŠNÉ ABLACI CHRONICKÉ FIBRILACE SÍNÍ

Ablace chronické fibrilace síní (CHFS) zasahující septum a přední stěnu LS může opozdit aktivaci ouška LS (OLS), klinické důsledky nejsou známy. Cílem práce bylo zhodnocení vlivu opožděné aktivace OLS po ablaci na funkci OLS a fyzickou výkonnost.Metodika: Komplexní ablaci CHFS podstoupilo v prospektivní studii 101 pacientů. Cílovým momentem výkonu bylo obnovení SR ablací a zachování časné aktivace OLS. Pacienti podstoupili TEE a spiroergometrii před ablací a za 6 a 12 měsíců po ablaci. Reablace mohla být provedena za 6 měsíců po 1. ablaci. Na konci ablace a při TEE po ablaci se u pac se SR měřila aktivace OLS, resp. počátek vyprazdňování OLS ve vztahu k P-Q intervalu. Aktivace OLS předcházející QRS komplex o ≤40 ms byla arbitrárně považována za opožděnou, neschopnou doplnit levou komoru před uzavřením mitrální chlopně.Výsledky: Sledování za 6, resp. 12 měsíců ukončilo 99, resp. 82 pac, z nichž mělo SR 65 (66%), resp. 65 (79%) pac, z nichž mělo opožděnou aktivaci ouška 14 (22%), resp. 16 (25%) pac. Za 6  resp. 12 měsíců: Výdejová rychlost OLS (maximální při vstupní FS) (cm/s) se u pac s časnou aktivací OLS zlepšila ze 48±23 na 64±25, resp. ze 46±23 na 62±23 (obě P<0,001); u pac s opožděnou aktivací OLS se zvýšila ze 36±12 na 42±17 (P=0,06), resp. ze 41±19 na 42±20 (P=0,4). VO2 max (ml/kg/min) se u pac s časnou aktivací OLS zvýšila ze 20,3±5,8 na 22,9±6,3, resp. ze 21,3±6,6 na 25,4±8,3 (obě P<0,001); u pac s opožděnou aktivací ouška se zvýšila ze 17,1±6,5 na 18,1±6,1 (P=0,24), resp. ze 16,5±5,1 na 17,2 (P=0,06). Rozměr LS v dlouhé a krátké ose se také signifikantně snížil, ale méně u pac s opožděnou aktivací OLS.Závěr: Po úspěšné ablaci CHFS se zlepšují parametry reverzní remodelace LS, výdejová rychlost ouška i fyzická výkonnost, ale opoždění aktivace LS ablací může užitek redukovat. Práce byla podpořena grantem IGA MZ NR9143-3/2007 a grantem IGA AGEL MH N. 15/2007