VÝVOJ TRUNKÁLNÍ REGURGITACE U DĚTÍ PO KOREKCI ARTERIÁLNÍHO TRUNKU (PTA)

Soubor: V letech 1989- 2007 bylo v Dětském kardiocentru operováno 64 pacientů s PTA. Vyřadili jsme 13 časně zemřelých a 7 pacientů s neúplnými údaji. Analyzováno bylo 44 pacientů operovaných ve věku 1-239 (medián 50) dní.
Výsledky: 7 pacientů (15,9%) zemřelo 52 až 692 (medián 73) dní od korekce. Nevýznamnou PTA insuficienci mělo před korekcí 22 (50%) pacientů, středně významnou 14 (31,8%) a významnou 5 (11,4%) pacientů. Operací se zlepšila PTA insuficience u 7 a zhoršila u 3 pacientů. Při vyšetření 1 den–20 let (medián 8 let) od korekce při posledním ambulantním vyšetření nebo před náhradou trunkální chlopně nebo před pozdním úmrtím  mělo nevýznamnou trunkální insuficienci 17 (38,6%) pacientů, středně významnou 8 (18,2%) a významnou insuficienci 19 (43,2%) pacientů. Ve srovnání s 1. pooperačním vyšetřením došlo ke zhoršení insuficience u 14 pacientů, u 2 se insuficience zlepšila o 1 stupeň.  
Náhradu trunkální chlopně vyžadovalo 8 pacientů v intervalu 11 dní–13 let (medián 7 let) od korekce.
Z-skóre velikosti PTA anulu před korekcí bylo 3,1-13,0 (medián 6,8), Z-skóre aortálních sinů 1,52-11,6 (medián 5,5). Při posledním hodnoceném vyšetření bylo Z-skóre aortálního anulu -1,5 až 16,7, přičemž u 42 (95,5%) pacientů bylo nad 2,0. Z-skóre aortálních sinů bylo -0,42 až 19,0, přičemž u 40 (90,9%) pacientů bylo nad 2,0. Významnost trunkální insuficience je závislá na Z-skóre velikosti aortálního anulu a aortálních sinů. 
Z 37 pacientů v intervalu  2-20 let (medián 10 let) po operaci bylo v I. třídě NYHA 14 (38 %), ve II. třídě 22 (59 %) a ve III. třídě 1 (3%) pacient.
Závěr: U poloviny pacientů s arteriálním trunkem dochází od narození ke zhoršování trunkální insuficience. Část pacientů vyžaduje náhradu trunkální chlopně. Většina pacientů má dobrou kvalitu života.
Podpořeno výzkumným záměrem MZO FNM 2005