KOMPRESE RADIÁLNÍ TEPNY PO DEKANYLACI NA JIP - SROVNÁNÍ DVOU METOD

Úvod: Radiální tepna (AR) je v intenzivní péči nejvíce užívaným vstupem pro hemodynamický monitoring. Nejčastější komplikací kanylace je okluze této arterie, jejíž výskyt se v literatuře pohybuje kolem 20%.  Přestože uzávěr (RAO) zůstává ve většině případů klinicky němý, neprůchodnost AR může limitovat další potřebné diagnostické a terapeutické postupy.
Cíl:  Porovnat klasickou metodu komprese AR (manuální komprese + zaškrcení Esmarchovým škrtidlem) s moderní hemostatickou metodou (TR Band) po dekanylaci AR pro hemodynamický monitoring.
Soubor  a Metodika: Do sledování byli zařazeni pacienti hospitalizovaní na K-JIP FN Plzeň s minimální délkou kanylace AR 24 hodin. Před dekanylací byli zařazení pacienti randomizováni do 2 skupin (skupina A – manuální komprese + zaškrcení končetiny Esmarchovým škrtidlem, skupina B komprese TR bandem). Před a po dekanylaci byla  provedena pulzní oxymetrie k orientačnímu posouzení průchodnosti AR. Do 24 hodin po dekanylaci bylo provedeno DUSG vyšetření AR se zhodnocením její průchodnosti. V období od 06/2011 do 09/2013 bylo zařazeno do sledování 38 pacientů. Do skupiny A (manuální komprese) 20 pacientů a do skupiny B ( TR band) 18 pacientů.   
Výsledky: V našem souboru jsme zjistili RAO v 6 případech (16%). Ve 4 případech u pacientů ve skupině A (20%) a ve 2 případech ve skupině B (11%). V obou souborech jsme nezaznamenali jiné lokální komplikace  vyjmutého arteriálního katetru. V prezentaci budou tabulkově porovnána demografická data, klinická a laboratorní data.
Závěr: V našem souboru  pacientů byl výskyt  RAO po kanylaci pro hemodynamický monitoring v podmínkách  JIP  nižší  ve srovnání s literárními údaji.  Naše úvodní  výstupy  naznačují, že by se na snížení výskytu uzávěrů tepny mohla podílet  i technika komprese. 
Podpořeno MZ ČR - RVO (FN Plzeň, 00669806) a Programem rozvoje vědních oborů UK (Projekt P36).