EFEKT LEVOSIMENDANU NA BIOMARKERY SRDEČNÍHO SELHÁNÍ ST2 A GALECTIN U NEMOCNÝCH S AKUTNÍ DEKOMPENZACÍ CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ

Cíl: stanovení hodnot natriuretických peptidů BNP a NT-proBNP se rutinně využívá při stanovení diagnozy a určení prognozy akutního i chronického srdečního selhání. Postupným a přesnějším objasněním patofyziologie srdečního selhání máme možnost stanovovat nové biomarkery srdečního selhání, které lze využít v kombinaci s natriuretickýma peptidama k určení prognozy pacientů se srdečním selháním. Patří k nim solubilní ST2 (sST2) a galectin (gal). Cílem naší práce bylo zjistit krátkodobé změny hodnot uvedených biomarkrů sST2 a gal po podání levosimendanu u nemocncýh s akutní dekompenzací srdečního selhání.

Soubor a metody: v našem souboru bylo celkově 13 pacientů (průměrný věk 72,6; 11 mužů), NYHA III-IV, průměrná EF LK 22,6%. Etiologie srdečního selhání byla u 8 pacientů ICHS a u 5 nemocných DKMP. Našim nemocným sme v terapii akutní dekompenzace srdečního selhání podávali levosimendan v dávce 1 mikrog/kg/min. Stanovovali sme hodnotu sST2 a gal před podáním (1), polovině aplikace (2) a po dokapání infuse levosimendanu (3). Výsledky: průměrná hodnota sST2 (1) 106,8 ng/ml; (2) 116, 5 ng/ml a (3) 100,7 ng/ml. Srovnáním hodnot sST2 došlo k statisticky významnému poklesu sST2 (2) a (3); p=0,038; jinak byly změny nesignifikantní. Průměrná hodnota gal (1) 10,12 ng/ml; (2) 7,51 ng/ml a (3) 7,39 ng/ml a během podání levosimendanu nedošlo k signifikantně významným změnám hodnot gal.

Závěr: podání ionotropní látky levosimendanu většinou hned nemá vliv na hodnoty biomarkrů sST2 a gal. K možnému ovlivnění hodnot sST2 a gal může dojít až s určitým časovým odstupem a to po poklesu syntézy uvedených protein, ale k tomu je potřeba dalších studií.