LÉČÍME SPRÁVNĚ AKUTNÍ INFARKT MYOKARDU?

Autoři analyzovali časové údaje celkem 784 pacientů s akutním infarktem myokardu typu STEMI, ošetřených v roce 2008, 2010 a 2012 na pracovišti intervenční kardiologie I.interní kardioangiologické kliniky FN u sv. Anny v Brně primární angioplastikou (pPCI). Srovnávali jsme časy od vzniku potíží do vyzvání rychlé lékařské pomoci, dobu a typ transferu na angiosál, délku koronární intervence, vše v závislosti na pohlaví nemocných, na infarktové tepně, na přítomnosti diabetu a na typu transportu. Interval od vzniku potíží do vyzvání RZP činil u diabetiků 141min v r. 2008, 112min v r. 2010 a 149min v r. 2012. U nediabetiků ve stejných letech 104min, 97min, 116min. Primární transport trval ve zmíněných letech 66min, 62min, 61min. Sekundární transport pak 91min, 99min resp.97min. Primární transport se uskutečnil u 55% nemocných v r. 2008, u 60% v r. 2010 a u 62% v r. 2012. Nezjistili jsme významné rozdíly v době od vzniku potíží do vyzvání RZP v závislosti na infarktové tepně (RIA 113min, RC 124min, ACD 126min) s výjimkou kmene levé koronární tepny (24min). Délka pPCI se v analyzovaných letech nemění (20min ve všech letech).

Uzavíráme, že v léčbě pacientů se STEMI jsou největší rezervy ve zkrácení intervalu "vznik potíží- vyzvání RZP" a v navýšení počtu pacientů dopravovaných do kardiocentra primárním transportem. Zlepšení těchto parametrů je otázkou jednak organizační (vybavení vozů RZP 12ti svodovým ekg, proškolení paramediků v interpretaci ekg křivky), jednak náročnou osvětou laické veřejnosti o nezbytnosti včasného vyzvání RZP, a to zejména u diabetiků.