JAK VÉST ANTIKOAGULAČNÍ TERAPII U MORBIDNĚ OBÉZNÍHO PACIENTA PŘI AKUTNÍ PLICNÍ EMBOLII?

Plicní embolie je závažným a velmi častým kardiovaskulárním onemocněním, kdy roční incidence dosahuje 0,4-1,2 na 1000 obyvatel. Základním pilířem léčby je antikoagulační terapie. U hemodynamicky nestabilních pacientů je indikována trombolytická terapie. Při této terapii je nutné, aby lékař pečlivě zvážil poměr risk-benefit s ohledem na aktuální stav pacienta. U skupiny pacientů vysoce rizikových, např., vyžadujíci extrakorponální podporu oběhu je zvažována chirurgická embolektomie. 

U všech pacientů s plicní embolii je podávána antikoagulační terapie. Podává se nízkomolekulární heparin s úpravou dávkování dle hladin anti -Xa, přímá perorální antikoagulancia (DOAC) nebo nefrakciovaný heparin podávaný kontinuálně s úvodním bolusem. Při kontinuálním podávání je nutná kontroka hodnot APTT. Ovšem je to stejné i u morbidně obézních pacientů ? 

Cílem tohoto sdělení je pomocí kazuistiky se zaměřit na antikoagulační léčbu u morbidně obézního pacienta ročník 1973, kdy se opakovaně nedařilo dosáhnout cílových doporučených hladin APTT při kontinuálním podávání nefrakciovaného heparinu.