BIOMARKERY RENÁLNÍCH FUNKCÍ A JEJICH VÝZNAM V RÁMCI PROGNOSTICKÉ STRATIFIKACE U PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ

Úvod:
Prognóza pacientů s plicní hypertenzí je značně variabilní a je dána mnoha faktory, včetně hladiny biomarkerů. Renální funkce jsou nezávislým prediktorem mortality u PAH.

Cíle:
Cílem této prospektivní studie bylo zhodnotit přínos stanovení laboratorních biomarkerů renálních funkcí pro prognostickou stratifikaci v rámci predikce mortality během sledování a porovnat tyto biomarkery s jinými prognostickými markery.

Soubor a metody:
Prospektivně jsme hodnotili 158 pacientů s nově diagnostikovanou plicní hypertenzí (průměrný věk 62,4 let; 42 % muži). 68 (43 %) pacientů s plicní arteriální hypertenzí, 70 (44,3 %) pacientů s plicní hypertenzí v důsledku onemocnění levého srdce a 20 (12,7 %) s plicní hypertenzí v důsledku onemocnění plic a/nebo hypoxií. Všichni pacienti podstoupili pravostrannou srdeční katetrizaci a u všech byly provedeny standardní laboratorní odběry včetně cystatinu C, urey, kreatininu, troponinu T, NT-proBNP a hladiny NGAL v moči.
Pomocí c-statistiky byla hodnocena schopnost biomarkerů predikovat mortalitu v průběhu sledování. Statistická analýza byla provedena pomocí programu Analyse-it verze 4.80.9, byl využit Wilcoxon-Mann-Whitney rank sum test, Fisherovův exaktní test, Coxova regrese a ROC analýza.

Výsledky a závěr:
Průměrná doba sledování byla 22 měsíců, během kterých zemřelo 32 (20,3 %) pacientů. Mezi skupinou přeživších a zemřelých byly významné rozdíly v hladinách NT-proBNP, troponinu T, kreatininu, urey, cystatinu C a tyto biomarkery byly identifikovány jako významné prognostické rizikové ukazatele. Cystatin C je nezávislým prediktorem mortality u pacientů s plicní hypertenzí. Prediktivní hodnota cystatinu C pro mortalitu byla více vypovídající než u ostatních markerů renálních funkcí. Cystatinu C tak může pomoci při rozhodování ohledně intenzity léčby.