PROBLÉMY LÉČBY HYPOTYREÓZY U MLADÉ PACIENTKY S TĚŽKOU SYSTOLICKOU DYSFUNKCÍ LEVÉ KOMORY

Prezentujeme kazuistiku 41leté kardiačky s diabetem 1. typu, která je v péči našeho kardiocentra již přes 10 let. Pacientka byla primárně přijímána akutně na koronární jednotku pro plicní edém při nově zjištěné těžké systolické dysfunkci levé komory na podkladě ischemické choroby srdeční. Po katetrizačním ošetření významných stenóz koronárních tepen a oběhové stabilizaci čelila v období dalších 10 let několika plicním edémům, opakovaným koronárním intervencím, a dokonce septickému šoku z rány na dolní končetině, který vyústil v KPR a nutnost mimotělní přístrojové podpory (ECMO). Tato závažná příhoda se stala v období covidové pandemie, přičemž covidová bronchopneumonie byla pro ni pochopitelně další těžkou diagnózou.
Celková stabilizace srdečního selhání na maximální doporučené terapii byla pro pacientku obdobím klinicky asymptomatickým. Tato etapa byla vystřídána přibíráním na váze dušností, únavou, a tedy logickou indikací k rekoronarografii. Zde nejsou však nalezeny významné stenózy na věnčitých tepnách, nález je stacionární.
Při laboratorním vyšetření byly však zjištěny extrémně výrazně vysoké hodnoty TSH při léčbě levothyroxinem v tabletové formě dávce 200 ug/den. Ačkoliv pacientka užívala medikaci pravidelně, nalačno léčba byla endokrinologicky sledována, výsledné laboratorní hodnoty volného thyroxinu byly velmi nízké (fT4 3,4 pmol/l [norma 11,5-22,7]) a TSH extrémně vysoké (TSH 193 mIU/l [norma 0,5-4,9 pmol/l]).
Vzhledem k nutné polypragmazii nedocházelo ke vstřebávání hormonu štítné žlázy. Řešením byla až pečlivá časová úprava veškeré medikace a změna lékové formy, užívání levothyroxinu v měkkých tobolkách místo tablet. Po těchto úpravách dochází k pomalému klinickému a laboratornímu zlepšení této kardiálně velmi rizikové pacientky.