OPTIMALIZACE DÁVKY ENERGIE PŘI ELEKTRICKÉ KARDIOVERZI: RANDOMIZOVANÁ STUDIE DVOU ODLIŠNÝCH ALGORITMŮ U PACIENTŮ S FIBRILACÍ SÍNÍ (STUDIE PROTOCOLENERGY)

Úvod:
Optimální protokol pro elektrickou kardioverzi (EKV) fibrilace síní (FS) zůstává nejasný. Tato randomizovaná studie porovnávala algoritmus postupně se zvyšující energie začínající na 150J s algoritmem s maximální fixní energií 360J.
Metodika:
Ve studii PROTOCOLENERGY bylo 300 pacientů s AF podstupujících elektivní EKV randomizováno k racionálnímu energetickému algoritmu (RaA) s eskalací od 150J k 360J nebo k maximálnímu fixnímu energetickému algoritmu (MfA) s použitím 360J pro všechny šoky. Bifázické výboje byly aplikovány prostřednictvím ručních elektrod (pádel) v anterolaterální poloze.
Výsledky:
Celková úspěšnost obnovení sinusového rytmu byla v obou skupinách vysoká ve všech časových bodech. Protokoly se významně lišily po prvním výboji (72,7% úspěšnost RaA vs 83,3% úspěšnost MfA; p=0,026), ale vyrovnaly se po dalších výbojích s maximální energií. U méně pacientů s RaA došlo k zarudnutí kůže ve srovnání s MfA (p=0,001), což se přičítá nižšímu počátečnímu šoku 150J. BMI nad 30 kg/m2, identifikovaný pomocí ROC analýzy, předpovídal nižší úspěšnost 150J šoku.
Závěry:
Racionální, postupně se stupňující energetický protokol zachoval vynikající účinnost EKV a zároveň zvýšil bezpečnost oproti maximální fixní energii. Zdálo se, že 150J šok je pro většinu pacientů adekvátní, přičemž vyšší počáteční energie by mohly být preferovány u pacientů s BMI nad 30 kg/m2. Tato zjištění pomáhají optimalizovat výběr energie s cílem maximalizovat úspěch a minimalizovat nežádoucí účinky.