VÝZNAM ULTRA-VYSOKO-FREKVENČNÍ EKG V POPISU KOMOROVÉ AKTIVACE U BLOKÁD LEVÉHO RAMÉNKA TAWAROVA A NITROKOMOROVÝCH PORUCH VEDENÍ

Souhrn:
Dodnes neexistuje klinicky aplikovatelná metoda, která by spolehlivě odlišila blok ve vedení v levém raménku Tawarovu (trueLBBP) od jiných poruch vedení v levé komoře srdeční (NIVCD). Ultra-vysoko-frekvenční EKG zobrazuje sekvenci komorové aktivace ze standartních hrudních elektrod (V1-V8).
Cíl:
Pomocí ultra-vysoko-frekvenčního EKG popsat u pacientů s indikací k resynchronizační terapii (CRT) rozdíl v charakteru komorové aktivace při trueLBBB a NIVCD během spontánního rytmu a stimulaci pravokomorového septa.
Metodika:
Do projektu byly zařazeni konsekutivní pacienti se srdečním selháním a indikací k CRT s QRS komplexem obrazu bloku levého raménka Tawarova trvajícím nad 130 ms. Místo poruchy levokomorového vedení bylo identifikováno invazivním mapováním levokomorového aspektu interventrikulárního septa. Nemocní byly klasifikování jako 1/trueLBBB při bloku vedení v levostranném Hisově svazku či kmeni LBB, nebo 2/ NIVCD při zachovaném vedení v levém raménku. UHF-ECG bylo provedené při spontánním rytmu a při stimulaci pravokomorového septa 1-2 cm za trikuspidální chlopní. Parametr komorové dyssynchronie e-DYS byl spočten jako rozdíl mezi první a poslední UHF-ECG aktivaci. aktivaci.
Výsledky:
Do projektu bylo zařazeno 15 pacientů. Sedm z nich mělo ischemickou kardiomyopatii. Jejich QRSd bylo 165 ± 16 ms a LVEF byla 30 ± 9 %. TrueLBBB byl prokázán u 11 z nich. Jejich QRSd bylo 170 ± 12 ms, spontánní e-DYS 93 ± 17 ms, a e-DYS při stimulaci pravokomorového septa 43 ± 11 ms. Trvání QRS komplexu u 4 pacientů s NIVCD bylo 152 ± 6 ms, spontánní a stimulovaný e-DYS byly 37 ± 16 ms, respektive 65 ± 9 ms.
Závěr:
Pacienti s blokem vedení v levém raménku mají výraznější UHF-ECG komorovou dyssynchronii než pacienti s NIVCD. Při stimulaci pravoomorového septa komorová dyssynchronie u nemocných s LBBB klesá, kdežto u pacientů s NIVCD narůstá.