NEINDUCIBILITA ARYTMIE JAKO ENDPOINT ABLACE ENERGIÍ PULZNÍHO POLE PRO PAROXYSMÁLNÍ FIBRILACI SÍNÍ – PŘEDBĚŽNÉ PROCEDURÁLNÍ VÝSLEDKY RANDOMIZOVANÉHO SROVNÁNÍ PROSTÉ IZOLACE PLICNÍCH ŽIL VS. NEINDUCIBILITY ARYTMIE

Cíl: Srovnání průběžných procedurálních výsledků pokračujícího srovnání prosté izolace plicních žil (IPŽ) vs. dosažení neinducibility (NI) síňovou stimulací do 300/min po ablaci energií pulzního pole (PFA) pro paroxysmální FS (PFS).
Metodika: V 1/2023-9/2023 byla provedena PFA katétrem Farawave u 122 pacientů s PFS. Pacienti byli randomizováni mezi prostou IPŽ bez testování (Skupina IPŽ, n=60, 62±11 let, 18 žen, trvání FS 50±47 měsíců) vs. IPŽ a pokračující ablaci v případě přetrvávající či následně indukované FS nebo síňové tachykardie (AT) (Skupina NI, n=62, 61±10 let, 20 žen, trvání FS 52±46). Procedurálním cílem ve skupině NI byla neinducibilita FS/AT po prosté IPŽ nebo po terminaci FS/AT pokračující/indukované po IPŽ.
Výsledky: Ve skupinách NI vs. IPŽ byla doba výkonu 60±23 vs. 51±12 minut, doba skiaskopie 5±4 vs. 4±3 minut, a počet aplikací PFA 55±18 vs. 50±19. IPŽ byla provedena při SR u 42 (68%) vs. 41 (68%) pacientů, přičemž ve Skupině NI následovala přímo po IPŽ NI u 34 pacientů, zatímco FS/AT byla indukovaná (n=8) s následnou terminací extraPŽ ablací a NI u 6 pacientů, resp. bez dosažení NI u 2 pacientů. Ablace při běžící FS s terminací prostou IPŽ do SR proběhla u 11 (18%) vs. 9 (15%) pacientů, přičemž ve Skupině NI následovala přímo NI po IPŽ u 7 pacientů, zatímco FS/AT byla indukovaná (n=4) s následnou terminací extraPŽ ablací a NI u 3 pacientů, resp. bez dosažení NI u 1 pacienta. Ostatní pacienti měli pokračující FS/AT po IPŽ s ablací podle protokolu.
Závěr: Mezi pacienty s PFS ve skupině NI, u nichž byl SR po IPŽ (n=53), mělo 12 (23%) indukovatelnou FS/AT, která byla ve většině případů ukončitelná extraPŽ ablací s následnou nevyvolatelností arytmie. Klinický význam neinducibility jako endpointu PFA pro PFS ukáže dlouhodobé sledování.