REVERZNÍ REMODELACE U PACIENTŮ LÉČENÝCH BIVENTRIKULÁRNÍ STIMULACÍ

Úvod: Autoři prezentují využití vysokofrekvenčního EKG (ultra-high-frequency ECG, UHFECG) a základní echokardiografie v diagnostice a predikci reverzní remodelace navozené biventrikulární stimulací.
Metody: U CRT-recipientů byl pomocí UHFECG stanoven parametr dyssynchronie e-DYS a echokardiograficky rozdíl v preejekčních časech levé a pravé komory IVD, a to před implantací (e-DYS1 a IVD1) a 6 měsíců po implantaci při přítomnosti nativní aktivace po vypnutí bradystimulace (e-DYS2 a IVD2). Data byla statisticky porovnána v celé populaci a v subpopulacích rozdělených podle různých kritérií.
Výsledky: U 95 pacientů (67 mužů, prům. věk 64 let) byl statisticky významný rozdíl mezi e-DYS1 a 2 (51,1 ± 39,8 vs. 48,2 ± 39,0, p = 0,04), ale nevýznamný mezi IVD1 a 2 (41,7 vs. 40,7, p = NS). V subpopulaci pacientů se vstupní elektrickou dyssynchronií (definované jako e-DYS1 > 45; n = 57) byl rozdíl e-DYS1 a 2 významný (71,3 vs. 63,7, p < 0,01), ale nevýznamný mezi IVD1 a 2 (52,5 vs. 53,7, p = NS). V subpopulaci se vstupní dyssynchronií definované jako IVD > 45 ms (n = 46) byl rozdíl významný jak mezi e-DYS 1 a 2 (68,3 vs. 62,9, p = 0,02), tak mezi IVD1 a 2 (67,1 vs. 58,9, p < 0,01). Nepřítomnost vstupní dyssynchronie podle e-DYS predikovalo statisticky významné zhoršení e-DYS (20,6 vs. 25,0, p = 0,02), nepřítomnost vstupní dyssynchronie podle IVD predikovalo statisticky nevýznamné zhoršení dyssynchronie podle IVD i e-DYS.
Závěr: Reverzní remodelace vlivem CRT byla detekovatelná jen pomocí UHFECG. Vstupní dyssynchronie dokázala predikovat budoucí reverzní remodelaci (podle echo i UHFECG), nepřítomnost dyssynchronie (pouze u UHFECG) navíc predikovala zhoršení remodelace v průběhu půlroční biventrikulární stimulace.