VÝVOJ SYNDROMU SPÁNKOVÉ APNOE U PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM PŘED A PO ORTOTOPICKÉ TRANSPLANTACI SRDCE

V této práci popisujeme případ pacienta se syndromem spánkové apnoe při srdečním selhání a následně po ortotopické transplantaci srdce (OTS) a její ovlivnění přetlakovou ventilací.
Spánková apnoe (SA) je ovlivnitelným nezávislým rizikovým faktorem kardiovaskulárních chorob. Jejími klinickými příznaky mohou být dlouhotrvající únava a nadměrná denní spavost, poruchy kognitivních funkcí zahrnující zhoršenou krátkodobou paměť a poruchy soustředění, behaviorální poruchy jako je náladovost, agresivita, ztráta motivace a tzv.noční symptomy: ronchopatie (chrápání), častá probuzení lapavými dechy – pavor nocturnus, nykturie, fragmentace spánku a po probuzení typické sucho v ústech nebo ranní cefalea. Diagnostika SA je založena na výsledcích polysomnografického či polygrafického vyšetření, její léčba pak spočívá v tzv. neinvazivní přetlakové ventilaci. SA může vést k rozvoji nových či zhoršení stávajících kardiovaskulárních onemocnění, a tedy v konečném důsledku k rozvoji srdečního selhání (SS), klinickému syndromu zapříčiněnému funkčními či strukturálními abnormalitami vedoucími k poruše srdeční funkce. Výskyt tohoto se u nás i celosvětově neustále zvyšuje, a to i přes rozvoj nových, účinných léků a nefarmakologických postupů, k nimž patří i ortotopická transplantace srdce.