VZTAH KARDIORENÁLNÍCH BIOMARKERŮ K PREDIKCI RENÁLNÍ DYSFUNKCE U PACIENTŮ PO TRANSPLANTACI SRDCE

Úvod:
U pacientů po transplantaci srdce dochází často ke zhoršení renálních funkcí. Dochází nejen k renální vazokonstrikci, ale také k přímému  cytotoxickému působení na buňky proximálního tubulu. K novějším markerům, které hodnotí postižení ledvin patří cystatin C,  lipokalin-2 (NGAL) a alfa 1-mikroglobulin (α-1M).
Cílem práce bylo posoudit vztah měřených biomarkerů k renálním funkcím v průběhu 6 měsíčního sledování.
Metodika:
Do studie jsme prospektivně zařadili 77 pacientů (64 mužů a 13 žen) bezprostředně po TxS , hodnocení funkce ledvin po 6 měsících bylo provedeno u 50 pacientů. Koncentrace sérového cystatinu C a NGAL v moči byly stanoveny automatizovanou imunoanalýzou , α-1M  byl hodnocen nefelometricky . Odhad glomerulární filtrace (eGFR) byl proveden z koncentrace cystatinu C v séru. Index ACR (g/mol) byl vypočten jako poměr močového albuminu a kreatininu.
Výsledky:
Porucha funkce ledvin hodnocená  podle  sérové koncentrace cystatinu  byla spojena  se zvýšenými koncentracemi α-1M  a NGAL. Zvýšená koncentrace α-1M v moči  30.den  a 6.měsíc korelovala se zvýšením cystatinu C v séru 6.měsíc po TxS ( p<0,05 a p<0,001). Zvýšení hodnoty NGAL v moči 3.den po Tx bylo spojeno se zvýšením sérového cystatinu 6.měsíc po TxS (p<0,01). Mikroalbuminurie (ACR) se postupně normalizovala, avšak α-1M v moči zůstával zvýšený ve 3. měsíci u 56 % pacientů. Korelace mezi ACR a α-1M je 0,372 pro všechny párové hodnoty (p<0,0001). Hodnota sérového cystatinu nad 1,5mg/l  10.den po TxS byla spojena s horší prognózou (úmrtí, p<0,05).
Závěr.
Tato studie ukázala, že stanovení α-1M a  NGAL 3. den  po transplantaci může předpovědět funkční stav ledvin  za 6 měsíců po TxS. Zvýšení sérového cystatinu C 10.den po TxS bylo spojeno s horší prognózou.

Podporováno Granty  IGA MZ  NT/11269 – 5 , NT/ 11262-6 a výzkumným záměrem IKEM  00023001.