REHABILITACE PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM

Inaktivita nemocných s chronickým srdečním selháním (CHSS) vede k dekondici a k rozsáhlé atrofii kosterních svalů, podobné atrofii „ex inactivitate“. Tyto změny snižují toleranci zátěže a podporují vznik dušnosti a únavy. Základem rehabilitačních programů pro kardiologicky nemocné je v současnosti aerobní trénink na bicyklovém ergometru, který zlepšuje fyzickou zdatnost, psychosociální funkce, snižuje sympatoadrenergní aktivitu a optimalizuje metabolismus, zejména v kosterním svalstvu; obnovení kondice vede ve cvičících svalech ke zlepšení oxidativní kapacity a ke zvýšení vrcholové spotřeby kyslíku. Vážným zdravotním rizikem klasického bicyklového tréninku může být zátěží navozená arytmie. Běžné tréninkové protokoly proto mohou nežádoucím způsobem zatěžovat myokard a z tohoto důvodu je nelze aplikovat v rámci rehabilitace u všech pacientů s CHSS.
Výsledky studie prováděné na našem pracovišti v letech 2000-2007 ukázaly signifikantní zvýšení svalové síly a snížení dušnosti u skupin  pacientů s CHSS NYHA IV. Současně s tím jsme zaznamenali i významné zlepšení krevního průtoku ve stimulovaných oblastech. Podle našich i zahraničních zkušeností spolupracujících pracovišť z Francie a Japonska je také patrné, že NFES nevyvolává změny krevního tlaku, srdečního výdeje a nevede k poruchám srdečního rytmu. Je velmi dobře tolerována a již po 5-týdenní aplikaci (1hod denně) významně zvyšuje pracovní kapacitu (Eicher 2002, Dobšák 2007). Doposud však nebyla provedena randomizovaná studie o efektu NFES u pacientů s CHSS. V nedávné době vzbuzovalo zařazení silových prvků do kardiorehabilitace u kardiologických odborníků značné obavy, avšak v současnosti se kombinovaný trénink (aerobní + silové prvky) považuje za bezpečný a prospěšný. To ostatně potvrzuje řada domácích i zahraničních studií.
Podporováno NS 10096-4