LÉČBA CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ ŘÍZENÁ PODLE NATRIURETICKÉHO PEPTIDU TYPU B - STUDIE OPTIMA
Úvod: Natriuretické peptidy jsou nové diagnostické a prognostické markery u pacientů s chronickým srdečním selháním, a proto se jeví jako nejnadějnější kandidát pro posuzování účinnosti terapie tohoto onemocnění.
Cíl: Cílem studie OPTIMA bylo prokázat pozitivní vliv léčby srdečního selhání řízené se znalostí plazmatických hladin natriuretického peptidu typu B (BNP) na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu.
Metody: Celkem 52 pacientů hospitalizovaných pro nově diagnostikované nebo dekompenzované chronické srdeční selhání s dušností III.-IV. stupně podle New York Heart Association bylo randomizováno na skupinu nemocných, u kterých byla léčba řízena se znalostí plazmatických hladin BNP (BNP skupina) a na skupinu nemocných, u kterých byla léčba řízena standardním klinickým postupem (Klinická skupina). Pacienti byli dále sledování v 3 měsíčních intervalech, s mediánem doby sledování 16 měsíců.
Výsledky: Obě skupiny se významně nelišily v základních demografických a klinických parametrech. Během sledování se u pacientů statisticky významně zvýšily dávky diuretik, inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu i betablokátorů. Tento vzestup byl obdobný v obou skupinách. V BNP skupině bylo v průběhu studie méně kardiovaskulárních příhod (kardiovaskulární úmrtí, hospitalizace pro srdeční selhání nebo zhoršení srdečního selhání bez nutnosti hospitalizace) než ve skupině klinické, avšak rozdíl nedosáhl statistické významnosti (19 vs. 29, p=0,16). Během 2 let dosáhlo primárního kombinovaného ukazatele 38% nemocných v BNP skupině oproti 58% nemocných v klinické skupině (p= 0,20).
Závěr: U pacientů s chronickým srdečním selháním terapie řízená podle plazmatických hladin BNP nevedla ke statisticky významnému snížení kardiovaskulárních příhod oproti terapii řízené standardním klinickým postupem. Byl však naznačen trend ve prospěch léčebné strategie podle BNP.
