ÚVOD DO PROBLEMATIKY PORUCH RYTMU

Cílem sdělení je seznámit se základy problematiky poruch srdečního rytmu. Označení srdeční arytmie je souhrnný název pro poruchy srdečního rytmu, kterých je celá řada druhů. Základem diagnostiky je 12-tisvodové EKG, která je třeba dokumentovat vždy, pokud  dovolí klinický stav pacienta.Subjektivní vnímání arytmie nekoreluje s její hemodynamickou a prognostickou závažností. Část poruch rytmu je epizodická, k dokumentaci využíváme monitorovací systémy: Holterovskou monitoraci EKG v trvání i 7 dnů , pacientem spouštěné epizodní záznamníky, implantabilní monitorovací přístroje. Základem přístupu k nemocnému s poruchou rytmu je vyloučení či potvrzení organického srdečního onemocnění pomocí echokardiografického vyšetření, někdy i magnetické rezonance. Při arytmiích s vazbou na fyzickou zátěž indikujeme ergometrické vyšetření. U nemocných s anamnézou synkopy v diferenciální diagnostice provádíme test na nakloněné rovině ( head-up tilt table test). Elektrofyziologické vyšetření je v současnosti již většinou součástí nefarmakologickéintervenční léčby. Léčba arytmií se opírá o léčbu medikamentózní, v poslední době dominuje léčba nefarmakologická. Řešení bradyarytmií představuje trvalákardiostimulace.Katetrizační ablace se provádí  jak usupraventrikulárních, tak komorových arytmií s vysokou úspěšností. V prevenci náhlé srdeční smrti je nejspolehlivější implantace kardioverteru/defibrilátoru. Výjimečně je zvažována mechanická podpora srdeční nebo ortotopická transplantace srdce.