20-LETÉ ZKUŠENOSTI DĚTSKÉHO KARDIOCENTRA S NÁHRADOU MITRÁLNÍ CHLOPNĚ U DĚTÍ
S. Krupičková, J. Škovránek, O. Reich, V. Chaloupecký, T. Tláskal, B. Hučín, R. Gebauer, H. Bartáková , J. Janoušek (Praha)
Tématický okruh: Pediatrická kardilogie
Typ: Ústní sdělení - lékařské, XX. výroční sjezd ČKS
Cíl: Cílem studie bylo analyzovat výsledky náhrad mitrální chlopně (MV) v Dětském kardiocentru u dětí do 18 let.
Soubor a metodika: V letech 1991 - 2011 byla v Dětském kardiocentru nahrazena MV u 71 pacientů ve věku 3 dny až 17,7 let (medián 1,5 roku). Doba sledování byla medián 8,9 roku (4 měsíce až 18 let). 48 pacientů vyžadovalo 1 až 3 předchozí operace, z toho u 33 pacientů byla provedena plastika MV (u 4 pacientů dvakrát). U dalších 4 pacientů byla MV nahrazena po neúspěšné peroperační plastice.
Výsledky: K náhradě MV vedly následující diagnózy: defekt atrioventrikulárního (AV) septa (N = 27), kongenitální mitrální insuficience (N = 14), Shoneův syndrom (N = 11), kombinovaná mitrální vada (N = 8), anomální odstup levé koronární tepny z plicnice (N = 4), tumor postihující MV (N = 3), mitrální stenóza (N = 2) a infekční endokarditida MV (N = 2). 18 (25%) pacientů zemřelo 0 dní až 13,8 roku (medián 29 dní) od 1. náhrady MV, z toho do 30 dnů od primonáhrady zemřelo 9 pacientů, do 30 dnů od renáhrady ani jeden. Pravděpodobnost přežití 10 a 15 let od náhrady MV je 80% a 73%. 71 pacientů vyžadovalo celkem 103 náhrad, z toho 20 (28%) pacientů vyžadovalo 2 náhrady MV, 4 (6%) pacienti 3 náhrady a 1 (1%) pacient 5 náhrad MV. Pravděpodobnost renáhrady MV 10 a 15 let po náhradě MV je 50% a 67%. Podle Coxovy analýzy se opakovaná náhrada MV neuplatňuje na přežití pacienta (p = 0,053). Z 53 přežívajících pacientů bylo ve třídě I NYHA klasifikace 26 (49%), ve třídě II 24 (45%) a ve třídě III 1 (2%) pacient, 2 pacienti nebyly klasifikováni. Trvalý kardiostimulátor byl implantován u 17 (24%) pacientů (u 13% pro AV blok III.st. vzniklý při náhradě MV).
Závěr: Náhrada MV je v dětském věku spojena s významnou časnou i pozdní mortalitou a nutností opakovaných náhrad. Většina přeživších pacientů má příznivou funkční klasifikaci.