KONSTRIKTIVNÍ PERIKARDITIDA JAKO NÁSLEDEK KATETRIZAČNÍ ABLACE FIBRILACE SÍNÍ

Kazuistika popisuje případ sedmdesátiosmiletého muže vyšetřováného pro námahovou dušnost s projevy srdečního selhání, které se u něho začaly objevovat před 3 lety po prodělané ablaci fibrilaci síní, kdy byla  izolace plicních žil komplikována vznikem perikardiálního výpotku, který nebyl řešen perikardiocentézou při absenci známek tamponády srdeční.
Půl roku před přijetím byl vyšetřen v jiném kardiocentru, na základě negativní koronarografie, postkapilární plicní hypertenze při pravostranné katetrizaci a nálezu na MR myokardu byl stav hodnocen jako restriktivní kardiomyopatie. Na naši kliniku byl pacient odeslán spádovým kardiologem k diferenciální diagnostice konstriktivní perikarditidy a restriktivní kardiomyopatie. Průkaz ztluštělého perikardu pomocí zobrazovacích metod svědčil spíše pro diagnozu konstriktivní perikarditidy. Současná pravostranná a levostranná srdeční katetrizace, která prokázala vyrovnání diastolických tlaků ve všech srdečních oddílech, tuto diagnozu potvrdila. Nález byl indikován k operačnímu řešení. Pacient byl přeložen na kardiochirurgickou kliniku, kde byla provedena rozsáhlá resekce perikardu. Bezprostředně po výkonu klesl centrální žilní tlak z 20 na 11-12 mmHg. Po osmi dnech od operace musela být provedena operační revize pro vznik tamponády srdeční. Před propuštěním byl pacient bez otoků a známek plicní hypertenze, lépe toleroval námahu, ale přetrvávalo restriktivní plnění komor.
Etiologie perikarditidy u pacienta je pravděpodobně iatrogenní, jelikož je patrná časová souvislost mezi vznikem projevů srdečního selhání a perikardiálním výpotkem, který komplikoval katetrizační ablaci plicních žil. K prevenci výše popsaných komplikací je vhodné provádět pečlivou echokardiografickou kontrolu pacientů po komplexních katetrizačních ablacích poruch srdečního rytmu a to nejen bezprostředně po výkonu, ale i po 3 a 7 dnech.