DIAGNOSTIKA AKUTNÍHO INFARKTU MYOKARDU PO OBĚHOVÉ ZÁSTAVĚ

Potvrzení nebo vyloučení diagnózy akutního infarktu myokardu po oběhové zástavě je důležitou informací pro stanovení optimální sekundárně preventivní strategie. Nemocní, u kterých dojde k oběhové zástavě při maligních arytmiích v souvislosti s akutním koronárním syndromem, mají relativně nízké riziko recidivy a nevyžadují implantaci ICD. V případech, kdy je příčinou oběhové zástavy chronická forma ischemické choroby srdeční, je riziko oběhové zástavy vysoké, a tito jedinci profitují ze sekundárně preventivní implantace ICD.
Diagnostika akutního infarktu myokardu u nemocných po oběhové zástavě může být obtížná. Jedná se zejména o situace, kdy nejsou přítomné typické ekg změny nebo jasný angiografický nález čerstvého uzávěru některé z koronárních cév. Interpretace hladin kardiomarkerů je nesnadná stejně jako hodnocení neobturujícího koronárního postižení. Ve vybraných případech může být přínosné MR zobrazení, které dokáže odlišit akutní infarktu myokardu od chronického postižení.
Cílem sdělení je přinést aktuální souhrnné informace o této problematice a podělit se o naše zkušenosti s diagnostikou akutního infarktu myokardu po oběhové zástavě u nemocných, kde nebyly přítomné patognomické ekg a angiografické nálezy.