VIABILITA MYOKARDU – JE STÁLE NUTNÁ ZNALOST TOHOTO FENOMÉNU?

Odhadovaná prevalence srdečního selhání v ČR je 2-5%, v USA ročně postihuje 5 milionů pacientů, vede k 1 milionu hospitalizací a je zodpovědné za 300 tisíc úmrtí. Předpokladem do budoucna je další vzestup prevalence tohoto syndromu při pokroku v terapii akutních koronárních syndromů.
Z metaanalýzy předchozích studií vyplývá jednoznačný profit z revaskularizace pacientů se systolickou dysfunkcí a předoperačním průkazem viability myokardu a naopak negativní prognostický dopad neprovedení revaskularizace. Rozsah viabilního myokardu nutného k dosažení reverzní remodelaci LK a pozitivního prognostického dopadu revaskularizace však nebyl dlouhodobě znám. V prospektivní studii STICH u pacientů s ischemickou systolickou dysfunkcí LK nebyl prokázán vliv revaskularizace myokardu na mortalitu. Hodnocením viability myokardu tak nebylo možné identifikovat pacienty, kteří budou mít prognostický profit prospěch z revaskularizace v porovnání s konzervativní léčbou. Přítomnost viabilního myokardu po adjustaci na další rizikové faktory nebyla tedy signifikantně spojena s lepším přežitím revaskularizovaných. Hodnocením viability myokardu tak bohužel nebylo možné identifikovat jedince, kteří budou mít větší prospěch z revaskularizace, než z pouze farmakologické léčby.
Dle současných znalostí u jedinců s EF LK <35% nelze predikovat profit provedení revaskularizace myokardu (podle rozsahu viability myokardu LK definovaného ve studii STICH). K navození reverzní remodelaci LK po revaskularizaci, je tak pravděpodobně třeba, aby pacient měl jen relativně velmi malé množství neviabilního myokardu nebo dominantně viabilní myokard.
K definitivnímu rozhodnutí o prospěchu stanovení viability myokardu před plánovanou revaskularizací je nutné provedení prospektivní studie s jednoznačnou definicí hranice viability pravděpodobně i s ohledem na revaskularizované povodí.