OSUD PACIENTŮ PO RADIKÁLNÍ KOREKCI FALLOTOVY TETRALOGIE REOPEROVANÝCH PRO VÝZNAMNOU PULMONÁLNÍ REGURGITACI

Úvod: Fallotova tetralogie (ToF) tvoří až 10% všech vrozených srdečních vad (VSV). I přes excelentní výsledky dětské kardiochirurgie jsou v dospělosti časté reziduální nálezy zejména těžká pulmonální regurgitace (PR) vedoucí k objemovému přetížení, dilataci a selhání pravé komory (PK). Metodika a výsledky: Od 1/2002 do 12/2016 bylo provedeno 63 reoperací u 59 pac. po radikální korekci ToF. Medián věku byl 28 let (16-64),medián doby od radikální korekce byl 22 let. Nejčastější indikací byla volná PR. Náhrada plicnicové chlopně bioprotézou (PVR) byla provedena u 46 pac., 4x byl implantován pulmonální homograft (HMGR) (3 pac.), 1x mechanická pulmonální protéza. Reoperaci pro dilataci kořene aorty či aortální vadu podstoupilo 5 pac. U 6 pac. byla provedena transplantace srdce. Medián sledování pac. po PVR či HMGR byl 34 měsíců (12-114). 1 rok po PVR či implantaci HMGR jsme zaznamenali signifikantní zmenšení rozměru PK (ze 48,4 ± 6,4 mm na 38,6 ± 4,6 mm, p < 0,001) a zlepšení funkce PK hodnocené magnetickou rezonancí (EDVi ze 163,6 ± 22,5 ml/m2 na 97,9 ± 19,6 ml/m2 a ESVi z 94,7 ± 19,4ml/m2 na 50,7 ± 19,1 ml/m2, p < 0,001). Nárůst EF LK a změna šíře QRS komplexu byly na hranici statistické významnosti (EF LK 56,3 ± 7,5 % před operací, 58,8 ± 6,5 po operaci, p=0,044, QRS 175,8 ± 28,5 ms před operací, 165,5 ± 18,9 ms po operaci, p=0,041). Významnou degeneraci bioprotézy či HMGR vykazovalo 5 pac.(10%), u 3 pac. byl katetrizačně implantován biostent Melody do bioprotézy (v průměru 69 měsíců od  PVR). Závěr: Nemocní po radikální korekci ToF jsou v riziku reoperace pro progresi reziduálních nálezů, nejčastěji volné PR. PVR je účinnou metodu řešení významné PR a vede ke zlepšení parametrů PK. Vzhledem k riziku časné degenerace pulmonální bioprotézy s nutností další intervence je nutné reoperaci optimálně načasovat.