HEMODYNAMIKA CHRONICKY SELHÁVAJÍCÍ LEVÉ KOMORY PŘI PRŮTOKU VA ECMO

Cíl

Venoarteriální ECMO (extracorporeal membrane oxygenation) je rozšířenou metodou léčby oběhové dekompenzace. Pokud použita u srdečního selhání, ovlivňuje výrazně hemodynamiku levé komory (LK). Vexperimentech byla tato podpora aplikována zatím pouze u akutní srdeční slabosti nebo zdravého oběhu. Cílem naší experimentální práce je popis vlivu zvyšujícího se mimotělního průtoku (EBF) na práci LK u dekompenzovaného chronického srdečního selhání.

Metodika

Chronickésrdeční selhání bylo vytvořeno na prasečím modelu dlouhodobou rychlou stimulací. Následně bylo po uvedení do celkové anestezie zavedeno ECMO u celkem 5 zvířat se známkami těžké chronické srdeční dekompenzace. Při stupňovitě zvyšovaném mimotělním průtoku (od minimálního průtoku do 5 l/min) byly měřenyhemodynamicképarametry pomocí plicnicového a PV katetru umístěného v dutině LK.

Výsledky

Tachykardií navozná kardiomyopatie vedla k dekompenzovanému srdečnímu selhání s průměrným srdečním výdejem 2.5 ± 0.15 l/min, maximálního tlaku v LK 38 ± 9 mmHg adiastolické dilatacilevé komory na 174 ± 33 ml. Při zvyšování EBF bylo pozorováno postupný nárůst maximálního tlaku v LK až na 65 ± 6 mmHgazvýšení středního aortálního tlaku (pro oba P < 0.01). Na druhou stranu parametry práce ukazují na zvyšování nároků na funkci LK: end-diastolickýobjem vzrostl z 174 ± 33na200 ± 32 mlapráce LK vzrostla z1434 ± 941 na 1892 ± 1036 mmHg*ml (obě P < 0.05). Tepový objem a ejekční frakce se významně neměnila.

Závěr

Uvedené experimentální výsledky jsou porovnatelné s klinickými zkušenostmi a ukazují, že nadměrný mimotělní průtok VA ECMO má negativní vliv na práci chronicky selhané levé komory. K ochraně myokardu, tento průtok by měl být nastaven s ohledem nejen na tkáňovou perfusi, ale I na parametry LK.