INCIDENCE PŘEVODNÍCH PORUCH U PACIENTŮ PO NÁHRADĚ AORTÁLNÍ CHLOPNĚ PROTÉZOU COREVALVE

Úvod: Nové možnosti nechirurgické náhrady aortální chlopně sebou často přinášejí poruchy převodního systému. Cílem naší práce bylo popsat incidenci, typy a rizikové faktory vzniku převodních poruch u našich pacientů po transfemorální implantaci aortální chlopně (TAVI) systémem CoreValve.
Metodika: Retrospektivně byla analyzována data od pacientů s aortální stenózou, kteří podstoupili TAVI v našem kardiocentru v r. 2009 a 2010. Sledována byla incidence převodních poruch (nový LBBB, AV blokády, šíře QRS, délka PQ) při propuštění a nutnost implantace kardiostimulátoru
Výsledky: TAVI byla provedena v daném období u 34 pacientů, 5 z nich již byl implantován kardiostimulátor v minulosti a byli z analýzy vyloučeni. Zcela bez  poruchy vedení bylo po TAVI 11 pacientů z 29 analyzovaných (38%). Nově vzniklý LBBB se objevil u 17 (59%), AV bl. III. st. u 6 (21%), AB bl. I.st. u 10 (34%) pacientů. Implantace kardiostimulátoru byla indikovaná u 8 pacientů (28%). PQ interval se prodloužil z 183,2+31,8 na 215,5+49,9 ms (p<0.05), šíře QRS z 108,4+21,9 na 128,8+28,5 ms (p<0.001). Pacienti s a bez nutnosti implantace PM se nelišili EF, velikostí prstence, bulbu či junkce výtokového traktu l. komory, předoperační incidencí raménkového bloku či šířkou QRS komplexu. Parametry, které se signifikantně lišily mezi pacienty s a bez potřeby implantace kardiostimulátoru byly šířka mezikomorového septa LK před implantací (15,1+2,0 vs. 13,2+1,7 mm, p=0.015), hodnota kreatininu (173,2+142,5 vs. 86,6+20,5 µmol/l, p=0,01), předoperační délka PQ (203,1+36,9 vs. 173,4+26,4 ms, p=0,039) a hloubka implantace chlopně do LVOT (8,87+3,1 vs. 5,85+3,1 mm, p=0,026).
Závěr: Poruchy vedení jsou přítomny u většiny pacientů po TAVI protézou Core-Valve. Mechanický útlak AV uzlu při hlouběji zavedené chlopni a větší šíři mezikomorového septa hrají zřejmě nejvýznamnější roli.