HYPERTENZE A LÉČBA HYPERURIKEMIE

Prevalence hyperurikemie u esenciální hypertenze je několikanásobně vyšší než v normální populaci. Zvýšená hladina kyseliny močové provází hypertoniky s dnou, metabolickým syndromem, nadměrnou konzumací alkoholu a léčbou vyššími dávkami diuretik. Výskyt hyperurikemie spolu s mikroalbuminurií je projevem časného stadia hypertenzního poškození ledvin (benigní nefroangiosklerózy). Je také častým nálezem u nemocných se sekundární renální hypertenzí a současnou renální insuficiencí. Existují epidemiologické důkazy, že hyperurikemie je u hypertenzních pacientů významným nezávislým rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění (NHANES I, NHANES III, Worksite Hypertension Treatment Program). Podle experimentálních studií  je patofyziologickým důsledkem zvýšené hladiny kyseliny močové nárůst aktivity cirkulující xantinoxidázy, míry oxidativního stresu a rozvoj cévní dysfunkce.
Součástí léčby hyperurikemie jsou režimová opatření (omezení alkoholu a potravin s obsahem purinů) a farmakologická léčba. Spíše než urikosurika se používají léky omezující biosyntézu kyseliny močové (allopurinol). K farmakologické léčbě hyperurikemie jsou indikovaní pacienti s hypertenzí a dnou, renální hypertenzí a chronickou renální insuficiencí a s esenciální hypertenzí provázenou hypertenzní nefrosklerózou. U hypertenzních pacientů s asymptomatickou hyperurikemií, kde není indikace farmakologické léčby podloženo „medicinou založenou na důkazech“,  je žádoucí upravit složení antihypertenzivní léčby.
Mezi léky s neutrálním vztahem k urikemii patří blokátory kalciových kanálů, centrální alfa- agonisté, látky s přímým vazodilatačním účinkem a selektivní a 1-blokátory. Některá farmaka blokující systém renin-angiotenzin-aldosteron mohou snižovat hladinu kyseliny močové. Nejvýznamnější hypourikemický efekt byl prokázán u antagonisty angiotenzinu II losartanu.