EXTRAKORPORÁLNÍ RESUSCITACE (ECPR) U REFRAKTERNÍ OBĚHOVÉ ZÁSTAVY – MOŽNOSTI PREDIKCE ČASNÉ MORTALITY.

Úvod. Aplikace aktivní mechanické srdeční podpory u pacientů s refrakterní srdeční zástavou přestavuje ve většině případů jedinou možnost k překlenutí tohoto kritického stavu. Perkutánně zavedené V-A ECMO dává čas k objasnění příčiny oběhové zástavy a k provedení akutních výkonů.

Soubor a metodika. Analyzovali jsme soubor 29 nemocných, kterým jsme v průběhu oběhové zástavy urgentně aplikovali periferní V-A ECMO. Použili jsme oxygenátor s krevní pumpou Cardiohelp (Maquet-Cardiopulmonary-AG, Hirrlingen, Germany) či CentriMag (Levitronix LLC, Waltham, MA, USA). Srdeční masáž zajišťoval ve většině případů zevní automatický systém Lucas II (Physio-Control, Lund, Sweden). Urgentní zavedení probíhalo punkčně pod skiaskopickou či sonografickou kontrolou. Posuzovali jsme vliv renálního či hepatálního selhání na časnou mortalitu těchto nemocných. Dále jsme hodnotili parametry vnitřního prostředí (pH, laktát) iniciálně a po 24hodinách od napojení na V-A ECMO.

Výsledky. Průměrný věk v našem souboru byl 57 let (31-71). V 16 případech se jednalo o oběhovou zástavu mimo nemocnici, nemocničních zástav bylo celkem 13.  U zemřelých pacientů jsme pozorovali signifikantně zvýšené iniciální hodnoty laktátu (15.05 ± 1.56 vs. 10.01 ± 1.03; P<0.05) a nižší hladiny vstupního pH (6.87 ± 0.06 vs. 7.04 ± 0.04; P<0.05). Dále jsme u zemřelých pacientů zaznamenali signifikantní vzestup hodnoty kreatininu, AST a laktátu po 24hodinách od napojení systému. Mortalita v našem souboru byla 57%, s dobrým neurologickým výsledkem (CPC 1-2) skončilo 32% nemocných.

Závěr. Aplikace ECPR představuje metodu, která je schopna kompletně nahradit funkci srdce a plic. Je tak možné zvládnout i tak závažný stav jako je neúspěšná kardiopulmonální resuscitace a tím zvýšit šanci na přežití nemocných. Vstupní hladiny laktátu a pH jsou silnými prediktory časné mortality u těchto nemocných.