INFEKČNÍ ENDOKARDITIDA IMPLANTABILNÍHO ELEKTRONICKÉHO PŘÍSTROJE (ICD) – MODERNÍ METODY V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ

V následujícím textu předkládáme kazuistiku pacienta s recidivující stafylokokovou sepsí. Základní vyšetření včetně opakované transesofageální echokardiografie příčinu sepse neodhalila. Proto bylo provedeno PET/CT, které jakožto primární zdroj označilo infekci elektrody ICD. 

63letý dialyzovaný pacient s implantovaným kardioverter-defibrilátorem (ICD) byl hospitalizován na Interním oddělení pro sepsi způsobenou "zlatým stafylokokem". Základní vyšetření k ozřejmení zdroje infekce (UZ A-V fistule, stomatologické a ORL vyšetření, UZ břicha, jícnová echokardiografie, ..) však infekční fokus neodhalila. Vzhledem ke zlepšení stavu a opakovaně negativním hemokulturám byl pacient posléze propuštěn. Pro recidivu stafylokokové sepse však musel být za necelý měsíc opětovně hospitalizován. Výše zmíněná vyšetření byla zopakována, kromě jícnového ultrazvuku doplněn i UZ kapsy defibrilátoru – vše bez nálezu zdroje infekce. Z diagnostických rozpaků proto provedeno PET/CT, které odhalilo primární zdroj sepse v průběhu elektrody ICD. Na kardiologickém oddělení poté proveden intrakardiální ultrazvuk potvrzující infekci elektrody a následně byl celý defibrilační systém extrahován. V druhé době byl pacientovi implantován nový subkutánní ICD.

Infekce implantabilního systému je záludným onemocněním. Při postižení pravostranné elektrody může při jícnovém ultrazvuku unikat i zkušenému echokardiografistovi. Intrakardiální ultrazvuk nepatří vzhledem ke své invazivitě k běžným vyšetřením. Jeho provedení však nabízí nový úhel pohledu na patologie srdečních struktur a usnadňuje orientaci při řadě arytmologických výkonů. Subkutánní ICD má oproti klasicky implantovanému přístroji jisté nevýhody. Zejména v případě dialyzovaného pacienta je však prakticky nulové riziko infekční „endokarditidy“ elektrody jeho hlavní výhodou.