PRENATÁLNÍ DIAGNOSTIKA VROZENÝCH SRDEČNÍCH VAD V ČESKÉ REPUBLICE

Úvod: Hlavním cílem této studie byla prospektivní analýza prevalence prenatálně diagnostikovaných vrozených srdečních vad (VSV),její srovnání s postnatální prevalencí,detailní analýza rizikových faktorů a efektivita prenatální záchytu VSV. 

Soubor a výsledky:V období 1986-2004 bylo vyšetřeno 8 365 plodů u 7 843 těhotných. 60% těhotných bylo na naše pracoviště odesláno dětským (prenatálním) kardiologem, 27% gynekologem a 9% genetikem.
     VSV byla prokázána ve 1317 případech (15,7%), což je nárůst ve srovnání se stavem do roku 1990, kdy byla VSV prokázána pouze u 3,5% vyšetřených plodů.
     Nejčastěji fetálně diagnostikovanou VSV byl syndrom hypoplázie levého srdce u 181 plodů (16,1%) a defekt atrioventrikulárního septa ve 114 případech (15,8%). Nejčastější postnatální VSV jsou defekt komorového septa (41,6%), defekt septa síní (8,7%) a aortální stenóza (7,8%).
 Z celkového počtu 1317 prenatálně diagnostikovaných VSV byl vícečetný rizikový faktor (RF) zjištěn ve 36,6% případech, jeden RF ve 22,4%, ale ve 41% nebyl přítomen žádný RF. Na základě žádosti rodičů  bylo těhotenství uměle ukončeno v 59% případů s VSV, v 9,9% případů pokračujícího těhotenství došlo k intrauterinnímu spontánnímu úmrtí. Z 489 (37%) živě narozených dětí s prenatálně diagnostikovanou VSV jich dlouhodobě přežívá 71,5%.
V období 1986-2004 bylo prenatálně zachyceno 11,1% z celkového počtu  narozených dětí s VSV.V loňském roce byla záchytnost 28,8%  ze všech VSV a dokonce 80,7%  kritických vad.

Závěr: Spektrum jednotlivých prenatálně a postnatálně zachycených vrozených srdečních vad se výrazně liší. Nejčastěji fetálně diagnostikovanou VSV byl syndrom hypoplázie levého srdce a defekt atrioventrikulárního septa. Třetina z celkového množství fetálních diagnóz VSV neměla žádný rizikový faktor.

Tato práce byla podporována Výzkumným záměrem FN Motol MZO - 00064203