STANOVENÍ MARKERŮ OXIDATIVNÍHO STRESU A JEJICH VYUŽITÍ PRO ČASNOU PREDIKCI PROGNÓZY U NEMOCNÝCH PO SRDEČNÍ ZÁSTAVĚ

Cíl: Po srdeční zástavě s úspěšnou KPR dochází k rozvoji globálního ischemicko-reperfúzního (IR) syndromu s poškozením mozku a dalších orgánů. V patogeneze má důležitou roli oxidativní stres (OS). Terapeutická hypotermie (TH) je  součástí včasné postresuscitační péče a jedným z jejich účinků je ovlivnění OS. Cílem naši práce bylo zjistit změny OS u nemocných po srdeční zástavě léčených TH a určit jejich případnou korelaci k neurologické prognoze. 

Soubor a metodika: v souboru bylo 111 pacientů po úspěšné KPR (průměrný věk 65; 74% muži), v úvodu léčených TH na cílovou TT 33°C po dobu 24 hodin endovaskulárním systémem Thermoguard XP, Zoll, Chelmsdorf , MA, USA. Odběr krve byl proveden při přijetí, 12 hodin a 30 hodin po přijetí. Ve vzorkách byl stanoven marker oxidativního stresu DNA, RNA a eikosanoidů. neurologický stav byl hodnocen pomocí cerebral performance categories (CPC). K spracování dat byla použita korelační analýza.

Výsledky: Stanovení 8-OH guanosinu (marker oxidativního poškození RNA) při přijetí významně koreluje s dobrou neurologickou prognózou (CPC 1,2), P=0,04; r= 0,2177; 95% CI 0,006109-0,4106. Příjmová hodnota 8-isoprostanu (marker oxidativního poškození eikosanoidů) významně koreluje se špatnou neurologickou prognózou (CPC 5),P=0,033; r = 0,2818; 95% CI 0,02291-0,5053.                                                                                                                

Závěr: vstupní hodnoty markerů OS RNA a fosfolipidů lze využít jako pomoconou metodu pro predikci prognózy u nemocných po srdeční zástavě léčených TH.