ANTIKOAGULAČNÍ TERAPIE A LEDVINNÁ NEDOSTATEČNOST V AMBULANTNÍ PRAXI

Cílem přednášky je upozornit na problematiku antikoagulační terapie u pacientů s ledvinným selhávání.

Vychází z dat získaných při péči o antikoagulované pacienty s žilními trombózami a případně s fibrilací síní. A ze souboru 52 vysokých hlubokých žilních trombóz (diagnostikovaných v 9 měsících r. 2014). Pacienti byli primárně léčeni LMWH nebo rivaroxabanem a standardně následně novými antikoagulanciemi nebo warfarinem. V daném souboru však bylo 16 pacientů (30%) s renální nedostatečností (CKD 3 a více). Proto byla u pacientů s ledvinnou nedostatečností při pravidelných kontrolách prováděna stanovení hladin účinnosti anti-Xa (-lmwh nebo -rivaroxaban). Potřeba úpravy terapie dle hodnot anti-Xa byla větší v případě terapie lmwh než rivaroxabanem. U pacientů (98) v souboru s distálními žilními trombózami byl nález ledvinného postižení menší (12%).

Sdělení diskutuje antikoagulační terapii u pacientů s renální nedostatečností se zaměřením na pacienty ještě mimo dialyzační péči. Na vhodnou volbu, účelnost a monitorování účinku antikoagulační terapie. Zabývá se otázkou používání nových antikoagulancií (NOAC) v terapii a prevenci trombóz i u pacientů s renální nedostatečností, případně v redukovaných dávkách.