SLEDOVÁNÍ PARAMETRŮ KREVNÍHO TLAKU BĚHEM DYNAMICKÉ ZÁTĚŽE U PACIENTŮ S PRIMÁRNÍM HYPERALDOSTERONIZMEM

Úvod: Primární hyperaldosteronizmus (PHA) je nejčastější příčinou sekundární hypertenze. Je jen velmi málo dat o reakci TK na dynamickou zátěž u pacientů s PHA. Cílem práce bylo sledovat dynamiku změn TK v závislosti na intenzitě dynamické zátěže u těchto pacientů.
Soubor a metodika: Celkem bylo vyšetřeno 27 pacientů s PHA (18 mužů, průměrný věk 50,6 ± 10,1 let) a v kontrolní skupině 7 pacientů s rezistentní hypertenzí bez PHA (6 mužů, průměrný věk 44,5 ± 16 let). Pacienti s laboratorně prokázaným PHA absolvovali zátěžové vyšetření na bicykloergometru. Byl použit kombinovaný protokol: dva tříminutové stupně, první o intenzitě zátěže 0,5 Watt / kg a druhý o intenzitě zátěže 1,0 Watt / kg, následované rampovým zvyšováním zátěže do vita maxima. Všichni pacienti užívali z antihypertenziv pouze verapamil a/nebo doxazosin. 
Výsledky: Průměrná klidová hodnota TK byla 151 ± 25 / 93 ± 13 mmHg vs. 134 ± 12 / 82 ± 9 mmHg v kontrolní skupině (NS), na prvním stupni zátěže se zvýšil na 155 ± 25 / 89 ± 11 mmHg 149 ± 14 / 84 ± 9 mmHg v kontrolní skupině (NS) a na druhém stupni na 175 ± 23 / 91 ± 10 mmHg vs. 174 ± 22 / 84 ± 12 mmHg v kontrolní skupině (NS). TK v maximu zátěže byl 196 ± 24 / 95±12 mmHg vs.198 ± 24 / 94 ± 18 mmHg v kontrolní skupině. Plazmatická koncentrace aldosteronu se zvýšila nesignifikantně z 333 ± 210 ng/l na 507 ± 336 ng/l a reninová plazmatická aktivita vzrostla nesignifikantně z 8,5 ± 14,8 pg/l na 10,2 ± 19,8 pg/ml. Vrcholová spotřeba kyslíku byla 26,3 ± 5,2 ml/kg/min. Zátěžové vyšetření bylo třeba ukončit z bezpečnostních důvodů (hypertonická reakce) jen u dvou pacientů, v obou případech  velmi blízko dosažení metabolického maxima.
Závěr: Zátěžové vyšetření u pacientů s PHA je bezpečné. Nepozorovali jsme nadměrný vzestup TK během submaximálních zátěží.
Studie byla finančně podpořena výzkumným grantem České kardiologické společnosti.