STENTOVÁNÍ AORTY PRO JEJÍ VROZENÉ OBSTRUKCE A JEJICH REZIDUA

Cíl: zhodnotit výsledky stentování vrozených obstrukcí distální části oblouku a descendentní aorty.
Metody: Stentování aorty (Ao) bylo provedeno u 10 pac. ve věku od 14,5 do 31,2 r. (medián 18,6 r.). U 1 pac. byl proveden primární stenting zúžení descendentní Ao, u zbývajících 9 pac. předcházela výkonu chirurgická operace koarktace Ao ve věku 5 d. až 8,6 r. (medián 142 d.). U všech mimo 2 operovaných pac. předcházela zavedení stentu prostá angioplastika rekoarktace ve věku od 0,6 do 18,8 r. (medián 15 r.). Interval mezi operací a zavedením stentu byl od 14,2 do 28,7 r. (medián 17,7 r.). Indikací byl tlakový gradient mezi horními (HK) a dolními končetinami (DK) vyšší než 20 torr.
Výsledky: Systolický tlakový gradient HK-DK klesl po zavedení stentu z 41,4 (SD 5,9) na 9 (SD 10,3) torr (p<0.001) a přímo měřený systol. gradient při katetrizaci v celkové anestézii klesl z 21,6 (SD 8,7) na 3,2 (SD 4,2) torr (p<0.001).
U dvou pac. (20%) jsme zaznamenali těžké komplikace výkonu. U pac. č. 3 došlo 26 hodin po výkonu k fulminantnímu krvácení z oblouku Ao. Přes okamžitou resuscitaci a operační revizi se nepodařilo pac. zachránit. U pac. č. 10 byl při kontrolní aortografii po zavedení stentu zjištěn průnik kontrastní láky z Ao do pleurální dutiny. Netěsnost ve stěně Ao byla překryta zavedením stentgraftu. Následná aortografie potvrdila těsnost aortální stěny.
Závěr: Stentování Ao pro obstrukce vzniklé na základě vrozené srdeční vady je metoda účinná. U 2/10 pac. jsme však zaznamenali významnou komplikaci, v 1 případě smrtelnou. Proto je třeba bedlivě zvažovat indikaci k zavedení stentu a indikovat pouze ty pacienty, kteří plně splňují indikační kritéria pro chirurgickou korekci vady. Během stentování je třeba být připraven řešit možné komplikace.
Podporováno grantem VZ MZO-64203