OVLIVŇUJE ENERGIE STIMULACE Z PRAVÉ KOMORY SRDEČNÍ ŠÍŘI QRS KOMPLEXU?

Cíl: Vliv stimulační energie na šíři QRS komplexu u nemocných s implantovaným stimulátorem nebyl dosud detailněji studován. Účelem této práce bylo proto popsat vztah mezi energií stimulace v pravé komoře a výslednou šíří QRS komplexu.

Soubory a metodika: Do studie bylo náhodně vybráno 15 nemocných s implantovaným kardiostimulátorem a elektrodou v pravé komoře srdeční, kteří byli dependentní na stimulaci, či měli vyšší stupeň AV blokády s pomalým náhradním rytmem. Všichni nemocní měli práh stimulace pod 1,5 V/0,4 ms. Měření bylo prováděno při unipolární stimulaci o frekvenci 100/min., EKG křivka byla registrována na zařízení CardioLab® firmy GE Medical Systems. Mimo obvyklých EKG svodů byly zaznamenávány i vektokardiografické svody, a to s vzorkovací frekvencí 3906 Hz a filtrací v pásmu 0,05-1000 Hz. Z vektokardiografických svodů byl vytvořen vektor, jehož absolutní velikost pak byla předmětem další analýzy. Ke zvětšení robustnosti metody bylo hodnocení prováděno na průměrném vektoru z 20-40 cyklů. Na vzorové křivce, což byla křivka s první použitou stimulační energií, byl vizuálně určen konec QRS komplexu. Vlastní srovnávání bylo prováděno hledáním maxima cross-korelační funkce mezi křivkou vzorovou a křivkou srovnávanou na úseku o délce 201 bodů kolem konce QRS komplexu.

Výsledky: Pacienti ve věku 72,2 ± 9,2 roků byli 4,8 ± 4,1 roků po implantaci komorové elektrody. Všichni měli hodnotu stimulačního prahu < 1,5 V/0,4 ms. ELK byla 49,7 ± 8,8 %. Devět pacientů mělo elektrodu implantovánu do hrotu pravé komory, 5 do septální pozice. Zkrácení QRS komplexu podle násobku komorového prahu vyjadřuje graf.

Závěr: Vyšší energie stimulace v pravé komoře zkracuje trvání QRS komplexu. Význam tohoto nálezu pro resynchronizační léčbu je třeba posoudit dalšími studiemi. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR č. NR/9384-3/2007.